ZEL(e)NÉ LISTY

Pelargonium trifoliolatum ( Ecklon & Zeyher ) E. M. Marais (1993)

Fotografie 1:

1. Pelargonium trifoliolatum - kaudex (caudex)

2. Pelargonium trifoliolatum

3. Pelargonium trifoliolatum - list (leaf)

4. Pelargonium trifoliolatum - semenáče (seedlings)

...........................................................................................

Jirka mi právě dával přečíst svou poslední úvahu na nyní aktuální téma kontroverze čistě botanická versus ještě větší, barevnější, bohatší krása vyselektovaného a prokříženého materiálu. S jeho myšlenkami souhlasím, asi jsem v tomto ohledu rovněž staromilec. Chápu, že větší, barevnější, bohatší hybrid nás v prvním okamžiku omráčí svojí výjimečností, odlišností, zvlášť, když ho jsou před námi taková kvanta, jaká nacházíme v superhobbymarketech a megazahradnictvích. Každý si takové „výrobky“ může nakoupit a pochopitelně nepátrá po jejich botanickém původu. Jsou to vlastně ideální rostliny pro začátečníky, pokud je člověk umoří, může si při další návštěvě oněch zařízení ihned nakoupit další. Ideální spotřební zboží, bohužel dnes už na úrovni vedle ležících konví, motyk, sekaček atd.. Tak nějak se z toho vytrácí prapůvodní příroda.

Fascinuje mě, že když se dočteme, jak někdo zkřížil tygra se lvem, jde nám z toho úžasem trochu mráz po zádech, ale Jirkou uváděného křížence aloe s gasterií přejdeme bez mrknutí oka, jakoby to byla běžná záležitost. Pro mě je výsledek obojího paskvil, byť by měl třeba dílčích předností sebevíc. Chápu, že přísun nového sukulentního materiálu (omlouvám se živým rostlinkám, že o nich mluvím jako o materiálu, je to však pro zjednodušení) bude asi konečný, novinky se v přírodě  objevují časově neúměrně pomaleji, než by hladový sukulentář potřeboval. A v tomto okamžiku nastupují šikovné japonské, americké, holandské ( nehodící se škrtněte) ručičky a začnou přemýšlet, co s čím zkřížit, co vyselektovat, aby vznikl ten nej… (zde si sami doplňte) hybrid, kultivar. Vznikne rostlina zajímavější ( ? ), než rodiče – „obyčejné“ botanické chudinky, dáme jí honosné jméno, nejlépe něco se stříbrnou hvězdou, jižním vánkem, modravým obláčkem, či použijeme jméno svých příbuzných, svých idolů … Pokud přesně zaevidujeme rodiče a uvedeme hybrid s velkou slávou na trh, staneme se slavnými, protože budeme někde v příslušných dokumentech uvedeni jako autoři tohoto velešlechtitelského „díla“. Penízky se mohou sypat, nebo se o nás alespoň bude někde psát a my si budeme mnout ruce, jak jsme přechytračili přírodu, jak jsme jí to zase natřeli. Ať si ty své botanické obyčejnosti nechá a čeká, až rostlinám my, lidé zničíme přirozené biotopy dálnicemi, parkovišti a hotelovými či prodejními komplexy. Vidíte – a zvítězí ty masově množené kultivary a hybridy, protože ty původní botanické  a těžko sehnatelné rostliny už nikdo mít nebude….

A dost! Vždy jsem měla ráda sci– fi, ale zrovna takovéhle bych neuvítala, protože bych to musela zařadit mezi katastrofický oddíl tohoto žánru. Co má však společného podobné uvažování s dnešním P. trifoliolatum ? Možná víc, než by vás napadlo. Muškáty jsou totiž již hodně dlouho právě oním ideálním „materiálem“ pro zahradníky-zlepšovatele a hybridizátory. Botanické druhy s květy drobnými či málo bohatými a barevnými by asi těžko udělaly parádu v truhlíkách za okny. Potřebují navíc svoje specifické podmínky, aby úspěšně nakvetly, zatímco ty vyšlechtěné kultivary kvetou jako o život od jara do podzimu. Neznám však mnoho sukulentářů, kteří by se hrdě chlubili sbírkou pouhých hybridních muškátů. Vždy je mají jen jako zajímavost pro ty, kteří (měla bych psát spíš které, protože je většinou vyhledávají ženy) je potřebují na ozdobu, ve většině případů u sukulentářů vítězí sbírka původních botanických rostlin. A je to dobře, protože je co pěstovat, v přírodě rostou opravdové skvosty.

Jedním z nich je právě Pelargonium trifoliolatum ze sekce Hoarea. Když jsme jej s Jirkou našli v předloňské nabídce jedné německé firmy, neodolali jsme, i když zde bylo nafocené bez květů. Z podzemního kaudexu vyrůstá několik vzpřímených zpeřených listů s hustými chloupky na spodní straně listových čepelí. Jméno rostliny si vysvětluji podobou postavení lístků na listech s podobným u listů rostlin rodu Trifolium ( asi znáte naše druhy jetelů). Rostlina pochází z omezené oblasti v jihoafrické provincii Západní Kapsko, roste proto u nás v zimě. V tuto dobu (začátek našeho března) staré listy pomalu zavadají a mezi nimi se objevuje nové květenství. Vzhled květů známe již z loňska – na rozvětvené chlupaté lodyze se objevují chocholíky velkých krémových květů (počet 3 – 20, základní barva se připouští i žlutá či růžová) s výraznými purpurovými znaky na vrchních dvou petalách. Chocholíky na každé větvi nakvétají v jinou dobu, není tedy problém květy samosprášit (prašníky se u květů objevují jen na omezenou dobu a pak velmi lehce opadají). Semena jsem pak už sklízela z bezlisté rostliny, všechny listy byly kompletně zaschlé. I když semen bylo docela dost, neklíčila příliš ochotně (o tomto jevu se zmiňuje i publikace o geofytických pelargoniích od Ch. Craiba), výsledek výsevu vidíte sami na jedné z fotografiích (4 rostliny). Semenáče se snažím držet ve vegetaci, dokud listy nezačnou samy zavadat. Podzemní kaudexík by pak už měl být schopen přežít do další sezóny.

Dnes jsem vám předložila tak trochu nepoměr mezi obecnější vášnivou úvahou a suššími informacemi o konkrétní rostlině. Snad mi to odpustíte, nakonec člověk by rostliny neměl jen pěstovat, měl by alespoň občas nad nimi i trochu přemýšlet a uvažovat o jejich budoucím osudu. Ten máme v rukou všichni, kteří se rozhodneme o něm rozhodovat…. R.

Summary:

Description and experiences with growing of geophytic Pelargonium trifoliolatum from Western Cape in RSA.

Fotografie 2:

1. Pelargonium trifoliolatum - květenství (inflorescence)

2. Pelargonium trifoliolatum - květ (flower)

3. Pelargonium trifoliolatum - semena (seeds)