ZEL(e)NÉ LISTY

Pelargonium reniforme Curtis (1800)

Fotografie 1.:

1. Semenáček P. reniforme (The seedling of P. reniforme)

2. Listy P. reniforme (The leaves of P. reniforme)

.........................................................................................

Středně fialové květy s tmavou kresbou na horních petalách- takovou nápadnou ozdobou se

pyšní geofytické Pelargonium reniforme. Květy jsou skutečně nepřehlédnutelné, stejně jako sametově stříbřité listy ledvinovitého (někdy také oválně- srdčitého) tvaru. Nakonec tento tvar také dal rostlině druhové jméno: reniforme znamená ve tvaru ledviny. Okraje listů jsou buď vroubkované, zubaté či mírně vykrajované.

Horší je to s celkovým tvarem rostliny. Zpočátku sice roste stonek vzhůru, brzy však pod tíhou listů poléhá. To byl možná také důvod, proč jsme květináček se 4 rostlinami – semenáčky P. reniforme dostali od jednoho moravského pěstitele s tím, že už o ně nemá zájem. Mladé rostlinky příliš k světu nevypadaly, takže je postihl osud nechtěného dítěte – putovaly o dům dál, tedy přesněji řečeno k nám do sbírky. Při přesazování se ukázalo, že se pod zemí ukrývají drobné podzemní kořenové hlízy. Každý semenáček dostal svou hlubokou nádobu a v té jsem jeden vedle druhého postavila na okraj plata s ostatními muškáty. Takto měly rostlinky šanci vyvěsit stonky dolů, aniž by se proplétaly mezi sebou.

Po čase jsem to nevydržela a všem rostlinám jsem stonky zakrátila na krátké pahýly. Byla ve mně malá dušička, jestli to semenáčky „ustojí“, ale nakonec vše proběhlo bez problémů a na zbytcích stonku se objevily náhradní vrcholy. Odlámané stonky bez problémů zakořenily. Nyní, podle mého odhadu asi ve 2,5 letech věku, 2 ze 4 rostlin předvádějí překvapivě líbivou barvu květů. Květenství není nikterak bohaté, ale protože květy visí přímo na ráně proti schodům do skleníku, nejde je přehlédnout.

Podle literatury se kromě základního druhu z jihoafrické provincie Východní Kapsko rozlišuje ještě jeden poddruh – P. reniforme subsp. velutinum (velutinum= sametové). Ten má na rozdíl od P. reniforme subsp. reniforme krátká internodia, oválně srdčité listy a delší řapíky (netroufnu si odhadnout, který poddruh máme). Roste rovněž ve Východním Kapsku na suchých pláních a travnatých plochách, které pravidelně spalují požáry. Pokud tohle víme, snadno pochopíme růstovou strategii rostliny: schovat životní zásoby pod zem a snadno obnovovat nadzemní části, zničené ohněm. Jen tak může tento druh v podobných podmínkách obstát.

Před nedávnem jsem ve sbírce Sváti Ryby zahlédla hodně podobné pelargonium s ještě od odstín tmavšími květy. Na jmenovce stálo Pelargonium sidaefolium a až z encyklopedie jsem zjistila, že byl tento druh původně uváděn jako tmavěji květoucí forma P. reniforme. Dnes již je to samostatně vedený druh, snad ještě hezčí, než P. reniforme hlavně díky samonosným stonkům se stříbřitými listy a výrazně sytě fialovým květům.

Jak vidíte, mám z původně nevzhledného P. reniforme docela radost. Plyne z toho to, že nechtěné rostlinky nikdy nevyhazujte, zkuste je darovat někomu, komu i přes nějaký vzhledový handicap poskytnou potěšení. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Pelargonium reniforme from Eastern Cape in RSA.

Fotografie 2:

1. P. reniforme s květenstvím (P. reniforme with an inflorescence)

2. Květenství P. reniforme (An inflorescence of P. reniforme)

3. Květenství P. sidaefolium (An inflorescence of P. sidaefolium)