ZEL(e)NÉ LISTY

Pelargonium incrassatum (Andrews) Sims (1804)

Fotografie 1:

1. Pelargonium incrassatum

2. Semenáčky ani ne rok staré

.........................................................................

O tom, že pěstování geofytních pelargonií není vůbec jednoduchou záležitostí, jsem se na vlastní kůži přesvědčila už mnohokrát. Když se dostanete k semenům a zkusíte je vysít, zajásáte, jak krásně klíčí a tlačí listy nejrůznějších tvarů. Pak přijde okamžik, kdy se musíte rozhodnout, kdy je nechat projít prvním obdobím klidu, tak, jak to zažívají v přírodě. A to je ten rozhodující moment, kdy můžete všechno totálně pokazit a všechnu tu předchozí námahu nenávratně hodit za hlavu. Stojíte před volbou, zda malé pidisemenáčky nechat bez kapky vody, nebo jim dopřát alespoň pár krůpějí udržovací vláhy. Řada z vás už asi tohle dilema úspěšně vyřešila (pokud vím, konkrétně třeba excelentní pěstitel Jarda Hušner), protože čas od času nabízí přebytky již květuschopných semenáčů. Já jsem dřevo a tuším, kde je chyba. Výsevy mám pěkně pohromadě bez ohledu na rody a druhy, tudíž ty s pelargonii určitě čas od času zalévám naprosto nevhodně a pak se nemohu divit, když najdu jen uhnilé kaudexíky.

Pokud tedy po nějakém geofytním pelargoniu zatoužím, nakonec musím přikročit k nákupu. Semenáčky nádherně kvetoucích muškátů už naštěstí nejsou nedostupné a to ani finančně, dvojmístné ceny si při troše dobré vůle může dovolit čas od času každý. Shodou okolností se v naší sbírce sešly 3 rostliny Pelargonium incrassatum, přičemž všechno jsou dary – jeden od Milana Kůrky, který si jej pořídil a pak u nás trvale deponoval a další dva lokalitní jako dárek z jedné tuzemské botanické zahrady (Evo, ještě jednou díky). Milanova rostlina přišla s bohatým nevětveným květenstvím, které jsem si tehdy ani nefotila (netušila jsem, že rostlina u nás zůstane), jen jsem se postarala o vytvoření semen. Ta jsem později vysela (v přírodě semena klíčí až napřesrok) a jako vždy do roka uhubila. Doporučuje se výsev držet neustále vlhký, což jsem, myslím, podcenila. Loňské květenství, jak vidíte na fotografii, už tak bohaté nebylo. Uvidíme, jak se letos projeví další dvě darované rostliny.

Nesmím zapomenout na pár encyklopedických údajů. Rostlina pochází ze západní části Jihoafrické republiky – provincií Severní a Západní Kapsko, přesněji oblasti Namaqualandu. Z toho pramení nutnost zimního pěstování – v této oblasti srážky přicházejí v období našeho podzimu a zimy. Stříbrně ochlupené listy na úzkých řapících délky podle intenzity světla v době růstu mají bohatě vykrajované čepele. V období, kdy se začíná rodit nové květenství, listy pomalu zasychají a veškerou sílu rostlina dává na to, aby vykvetla množstvím fialovorůžových květů, přičemž se připouští i barva růžová, červená, světlounce fialová i bílá. Encyklopedie uvádí počet 20 – 40 květů, což se týká rostliny v plné síle. V době, kdy se po sprášení (v kultuře musíme sami zastoupit hmyz) vyvíjí plody s dlouhými ostruhami, je už většina listů suchá.

Po odkvětu se doporučuje držet rostlinu bez zálivky, tato suchá perioda připadá na konec jara a celé léto. V září by se měly rostliny nechat samy narašit, já osobně jim trochu pomáhám malou dávkou vody a po objevení mladých listů už zalévám pravidelně. Připomínám co nejvíce světla, v době nastupujících inverzí a zamračerných dnů by rostlina v temném koutku příliš nejásala. Pro sprášení si ohlídejte okamžik, kdy se v květech sejdou prašníky se zralým pylem i rozvinuté blizny, protože to není ve stejný okamžik. Pozor, zralá semena včas posbírejte, jinak později zapadnou někam do nenávratna.

Jsem zvědavá, jestli po přihnojení jedna z našich tří rostlin letos vykvete bohatším květenstvím, než bylo to, co vidíte na fotografii. Pokud ano, zkusím si případná semena po vysetí lépe ohlídat. To by bylo, aby se mi s trochou opatrnosti alespoň jednou nepodařilo udržet semenáčky až do druhého roku, prý už dokážou jako roční vykvést!   R.

Fotografie 2:

1. Květenství P. incrassatum

2. Rostlina na podzim

3. P. incrassatum v době pokročilého kvetení