ZEL(e)NÉ LISTY

Pelargonium cotyledonis (Linné) L´Héritier aneb dvakrát měř a jednou řež

Abychom vám taky ukazovali rostliny, se kterými se aktuálně zrovna něco děje, vybírám Pelargonium cotyledonis, protože právě kvete. Já jsem s ním však provedla jednu věc a jak se ukázalo, docela zbytečnou. Ale člověk nikdy neví…

P.cotyledonis bylo za dávných časů známé ještě před tím, než jej kdysi dávno popsal Carl Linné. Tento veliký botanik však udělal drobnou chybu, tehdy se chybně domníval, že popisované pelargonium pochází z Kapska v Jihoafrické republice. Zmýlil se, protože P.cotyledonis je endemickým muškátem z ostrova svaté Heleny. Roste tam jako rozvětvený keř do výšky kolem 30cm. Jeho sukulentní stonek, pokrytý tmavěhnědou popraskanou borkou, může mít v průměru až 5cm (u mladých rostlin do 2cm). V létě opadavé listy se objevují na vrcholech větví, zelené listové čepele mají srdčitý tvar s vějířovitou žilnatinou a před zaschnutím se zabarvují do červena. Řapíky jsou dlouhé až 8cm. Co mě docela překvapilo, bylo pro pelargonia mírně netypické květenství. Šest bílých korunních lístků je totiž stejně velkých, na rozdíl od nestejně rostlých okvětních lístků dalších muškátů. Ani se nedivím, že rostlinu dříve nazývali Geranium cotyledonis (rostliny rodu Geranium mají okvětní lístky stejně veliké). Semena s ostruhovitým ochmýřeným „ocáskem“ se vyvíjejí na zobákovitém útvaru, podle kterého rod Pelargonium dostal svoje jméno – řecké slovo „pelargos“ znamená „čáp“. Po dozrání se vřetenovitá semena oddělí od „čapího zobáku“ a zůstanou přichycená jen za vrchol ostruhy. Stačí dotyk či poryv větru a semena odpadávají dál od vysoké květní stopky na mateční rostlině.

Ale už bych se měla konečně propracovat k tomu, co nekalého jsem s rostlinou provedla.

Kytka vykvetla a začala se uprostřed nerozvětveného stonku nehezky scvrkávat. Pelargonium jsem více zalila, domnívala jsem se, že ji květenství příliš vyčerpává. Kmínek se však nenarovnal a já začala mít neblahé tušení, že se s kytkou něco děje, že uvnitř začíná bujet nějaká hniloba. V tuhle dobu na konci zimy by nebylo divu. Provedla jsem tedy radikální řez,  spodní část stonku a vršek jsem nechala dostatečně dlouhé, aby se daly ještě znovu zakořenit. K mému (nakonec milému a vlastně i nemilému) překvapení byl vnitřek zdravý, bez jakýchkoli známek něčeho chorobného, jen se mu z nějakého mně neznámého důvodu svraštěla pokožka. Už jsem kdysi někde psala, že když se nám nějaká rostlina nepozdává, je lepší včas zasáhnout, prohlédnout kořeny, zkontrolovat, zda stonek neměkne atd. Za tím si stojím i za cenu toho, že občas provedeme zákrok zbytečně, zjistíme, že je vše v pořádku. Tak to pravděpodobně bylo i v tomto případě a já budu doufat, že zajímavé P.cotyledonis můj zásah rozdýchá, obroste spodní část stonku, zakoření vrcholový řízek, nebo nejlépe obě varianty najednou. Já vím, možná toho chci moc, ale endemického svatohelenského muškátu by určitě byla škoda.    R.

Fotografie:

1. Pelargonium cotyledonis

2. Povrch stonku

3. Vrchol stonku

4. Vrchní strana listu

5. Spodní strana listu

6. Mladé květenství

7. Květy

8. Po odkvětu

9. Smutné torzo