ZEL(e)NÉ LISTY

Pelargonium australe Willd. (1800) - muškát od protinožců

Fotografie 1:

1. Pelargonium australe - květy (flowers)

2. Pelargonium australe

...........................................................................

Dnes bych se chtěla věnovat muškátu, který vlastně ani pravým sukulentem není. Jediné, co se u něj dá považovat za jakž takž sukulentní, je stonek, ale i ten je spíše dřevnatý. A to musíte rostlinu držet s vodou hodně zkrátka, ale ne zas nějak moc, aby úplně neuschnula. Souvisí to s původem rostliny – Pelargonium australe pochází z jižních oblastí Austrálie (a z Nového Zélandu), kde roste na pobřežních dunách a také na dalších skalnatějších místech. Z toho vychází celoroční potřeba větší či menší zálivky, protože se obávám, že kdyby rostlina bez zálivky shodila úplně všechny listy, stonky by asi skoro celé zaschly (rostlina nemá ztloustlé kořeny). V zimě tedy P. australe zalévám spolu se zimními druhy (asi tak 1x týdně) a v létě spolu s letními (zhruba 2x týdně). Tenké stonky tak zůstávají kompaktní a vztyčené. Listy na dlouhých ochlupených řapících mají celistvé srdčité čepele, pokryté řidšími či hustějšími sametovými chloupky. V knize o pelargoniích jižní Afriky se uvádí zajímavost, že rostliny z dun na pobřeží mají sametovější povrch (chloupky možná slouží k zachytávání vláhy, kterou přinášejí větry od moře, a chrání rostliny z míst bez vegetace před spálením od sluníčka), kdežto rostliny, rostoucí na ostrovech mají listy lysejší (jsou možná přistíněné kameny). Mimochodem, do této knihy se tento muškát nedostal omylem, autoři ho sem zařadili jako první popsaný druh z osmi dosud známých pelargonií australského světadílu.

Když jsem tuto rostlinu dostala před 3 lety od Sváti Ryby, dával mi jí se slovy, že rostlina je sice nic moc, ale ať si počkám na semena, že jsou odlišná od ostatních druhů. Rostlina od té doby několikrát kvetla okolíky bílých květů s tmavorůžovými znaky, ale až teprve letos se mi podařilo nadělat semena – oproti jiným skutečně krátká a droboučká.

Docela mě překvapilo, když jsem letos viděla P. australe v plzeňské BZ. Zde na písku v australské expozici tento druh vytvářel ploché poléhavé keříky, dosahující pro mě šílených rozměrů – často i průměru několik desítek centimetrů, s výhony, proplétající se mezi sebou. Jaký to byl rozdíl proti asi 20 cm vysoké rostlině, kterou mám doma. Jinak vše bylo stejné – listy, květy, semena. Je vidět, že záleží na tom, jaké rostlina má ke svému životu podmínky – ve volné půdě a ve venkovní kultuře popustí uzdu svému růstu a začne bujet. Já osobně však dávám přednost zakrslejší podobě, dál budu pravidelně olamovat zaschlé spodní listy a kochat se křivolakým keříčkem, který si vystačí s květináčem o průměru 8 cm a který mě každoročně koncem léta potěší chomáčkem bílorůžových květů.   R.

Summary:

Description and experiences with growing of Pelargonium australe from Australia.

Fotografie 2:

1. Pelargonium australe

2. Pelargonium australe - semena (seeds)