ZEL(e)NÉ LISTY

                Pelargonium aridum (Cav.) Willd

Fotografie 1:

1. Pelargonium aridum

2. Chlupy na řapících i stopce květenství (Hairy petioles and peduncle)

3. Semeno v obalu (Seed in cover)

4. Holé semeno (Glabrous seed)

..........................................................................................................

Už tu bylo kaudexní pelargonium, myslíte si, že přežijete další, tentokrát geofytní? Pokud ano, pokračujte dál ve čtení, protože právě takového pelargonia se bude následující článek týkat. Ještě před nedávnem nemělo jméno, náhoda tomu však chtěla a díky usilovnému pátrání se jméno našlo.

Nechci ze sebe dělat přeborníka – odborníka na rod Pelargonium, to nejsem ani náhodou, ale když je to zapotřebí, informace si jde nějak najít. Tento obsáhlý rod se rozděluje na 17 sekcí, definovaných společnými znaky květů, stonků, kořenů, chromozómů a úseků DNA. Většina sekcí obsahuje i sukulentní druhy. Pelargonium aridum, o kterém je řeč, patří do sekce Ciconium. Bylo uváděno i pod dalšími jmény: P.dissectum nebo P.setosum, což znamená rozeklané nebo s hojnými štětinami a týká se vzhledu jeho listů. Latinské slovo aridum znamená pouštní a napovídá, že se rostlina musela nějak přizpůsobit zhoršeným životním podmínkám.

Jak sami vidíte, nadzemní část asi dlouhé období sucha nepřežije. Tenký stonek, na kterém zůstávají zaschlé řapíky listů a dávají mu ježatý vzhled. Živé řapíky jsou tenké a výrazně štětinaté, samotné listy jsou prstnaté až zpeřené a opět s nezbytnými řídkými vlasy. Před koncem růstové sezóny, což je jako u jiných jihoafrických pelargónií koncem jara, se objeví květenství, které nese 2 až 5 květů. Petaly (korunní plátky) mohou být bílé až krémově žluté.  Rostliny jsou samosprašné, přiznám se, že pelargoniím vždy pomáhám přenesením pylu z prašníků na povystrčené rozeklané blizny (stačí špičkou prstu). Brzy poté se začnou vytvářet semena s typickými ostruhami. Po jejich dozrání se semena odspodu oddělí od zobanovitého výběžku, který je nese a paprskovitě se rozloží kolem něj, spojená s ním jen koncem svých ostruh. Je to velice dekorativní, protože v tomto okamžiku se z ostruhy vysune stříbrné chmýří, které má pravděpodobně napomoci k tomu, aby se větrem unesená semena dostala dál od mateřské rostliny. O fascinujícím procesu zavrtávání navlhčeného semene do zeminy pomocí spirálovitě se točící ostruhy jsem se vášnivě rozepisovala už u P.carnosum, takže se nebudu opakovat.

Po opadání semen bychom měli nechat rostlinu trochu odpočinout, čehož dosáhneme přestávkou v zálivce. O naše P.aridum se nemusíme vůbec bát, že by nedostatkem vody nějak utrpělo, dole v substrátu má totiž bohatou zásobárnu – kaudex. A že je to potěšující mladá „brambůrka“, ilustruje fotografie zhruba 4 měsíce staré rostliny při přepikýrování z výsevní nádoby do nové, hlubší. Stačí obyčejný substrát pro sukulenty, pochopitelně s dobrou drenáží.

Zimní rostliny začínám opatrnými dávkami voda křísit koncem srpna, mnoho z nich se budí i bez ní narašením nových listů na vrcholu.

Pelargonií ve sbírce mnoho nemáme a pokud si nějaké už pořídíme, je vždy nečím zvláštní. P.aridum, které se dostalo k nám do sbírky beze jména, mě zaujalo dekorativnímí vystřihanými listy. To, že má také ztloustlý kořen, jsem zjistila až při přesazování a kdyby to nebyla otřepaná fráze, nazvala bych to třešničkou na kytičkovém dortu. Když se mi ho nedávno podařilo i určit, dodalo mi to odvahu „pochlubit“ se jím i vám. R.

Summary:
Desription and experiences with growing of south-african geophytic Pelargonium aridum from family Geraniaceae.

Fotografie 2:

1. Rostlina v květu (Flowering plant)

2. Mladá rostlina při přesazování (Young plant at replanting)

3. List (Leaf)

4. Květy (Flowers)