ZEL(e)NÉ LISTY

Paraserianthes (Albizia) lophantha

Fotografie 1:

1. Paraserianthes lophantha

2. Paraserianthes lophantha - poupata (buds)

........................................................................................

Jsou rostliny, které se fotografují obtížně, jiné však mají dar neuvěřitelné fotogeničnosti. Ať je fotíte z jakéhokoliv úhlu, pořád jsou zajímavé a krásné. Patří mezi ně i zajímavý stromek, který jsme si přivezli z letní návštěvy jedné českobudějovické sbírky. Ani jsem tehdy moc nestudovala jmenovku, myslela jsem si, že jsem dostala nějakou akácii, protože stromeček byl právě ve skupině s dalšími akáciemi. V létě ministromečky stály venku na sluníčku, nakonec i v Českých Budějovicích si užívaly umístění pod širou oblohou a viditelně jim to prospívalo. S prvními mrazíky se rostliny přestěhovaly do skleníku k dalším dřevinám, burserám a komiforám. Tak trochu jsem nevěděla, zda je mám dál zalévat, nebo je mohu nechat shodit listy suchou pauzou. Zvítězil kompromis, vodu jsem jen omezila a zalila vždy jen tehdy, když začaly listy mírně zavadat.

Na jedné rostlině se koncem roku začalo něco dít. U růstového vrcholu se objevil drobounký zelený kartáček – květenství se zelenými poupaty. Nyní jsem už zbystřila a překontrolovala jmenovku. Albizia lophantha, tedy žádná akácie. Mohla jsem začít konkrétně hledat.

Albízie patří do čeledi Mimosaceae, kam patří i známá Mimosa pudica (snad se ještě takto jmenuje), příznačně česky zvaná citlivka, která při doteku svěšuje listy (to jí v přírodě pomáhá vyplašit ožíravý hmyz, který na listech přistane). Podle nové nomenklatury se dnes Albízia jmenuje Paraserianthes lophantha. Tento velmi rychle rostoucí strom podle Wikipedia pochází původně z jihozápadního pobřeží Austrálie, odkud se úspěšně rozšířil na celé území Austrálie a odtud i dál do jižní Afriky, do Chile a dokonce až na Kanárské ostrovy. Tomu, panečku, říkám dravost. Ale vůbec se tomu nedivím. Strom má velice úhledné, dvakrát zpeřené listy a když rozkvete, také bych asi neodolala a asi si s sebou domů vzala pár semínek z bezpočtu hnědých  lusků.

Naše albízie (nehněvejte se na mě za to staré jméno, ale je tak nějak zvukomalebnější než Paraserianthes, znějící skoro jako nějaká temná rodokapsová nadávka) se dočkala za odměnu pravidelnějšího přísunu vody, a tak se před týdnem otevřelo první zelené poupě a tento týden už jich z kalichu vystrkuje husté prašníky na dlouhých žlutavých nitkách několik dalších (lophantha znamená s květy v chocholu). Ze všeho nejvíc mi to celé připomíná kartáč na čištění úzkých dětských lahviček nebo také oboustranný zubní kartáček. Celé je to i s listy radost pro objektiv fotografického amatéra, ať rostlinu natočíte, jak chcete, pořád vám vychází esteticky dokonalá kompozice.

Mezi mladými, nerozvitými listy se už připravuje další kartáčkovité - hroznovité květenství, takže to vypadá, že nás Albizia lophantha bude květy těšit celou zimu. Ani trochu mi to nevadí, lusků se asi nedočkám a i kdyby, u nás se invazivnosti této okrasné dřeviny nemusíme bát, naše zimní počasí by se jí určitě nelíbilo, nehrozí tedy, že by se přidala po bok bolševníku či křídlatky, rovněž esteticky krásných rostlin se špatnou pověstí.   R.

Summary:

Description and experiences with  growing of Paraserianthes (Albizia) lophantha from Australia.

Fotografie 2:

1. + 2. Paraserianthes lophantha - květenství (inflorescence)