ZEL(e)NÉ LISTY

    Pachypodium succulentum (Linné) Sweet (1830)

Fotografie 1:

1. Detail stonku (Detail of stem)

2. Kaudex (Caudex)

3. Nové květy (New flowers)

................................................

Africký kontinent není tak bohatý na druhy rodu Pachypodium (čeleď Apocynaceae) jako sousední ostrov Madagaskar. Druhy se dají lehce vyjmenovat: P.bispinosum, P.lealii (s poddruhy lealii a saundersii), P.namaquanum a P.succulentum. Oproti svým madagaskarským kolegům jsou ty africké většinou mnohem méně choulostivé na teplotní výkyvy a snášejí suché zimování spolu s kaktusy (ale nedávala bych je do úplné tmy). Dva ze zmiňovaných druhů se shodou okolností dostaly i do naší sbírky a docela úspěšně rostou a poslední roky i kvetou. I když se pachypodia v naší sbírce nebudou nijak dál překotně množit, co se týče druhů, přece jen těm, které už máme, patří také alespoň stránečka našeho virtuálního herbáře.

Ale od začátku. Statné P.succulentum se ke mně dostalo tak trochu jako danajský dar. V době mé okenní éry jsem ho vzhledem k nedostaku místa nemohla mít u sebe. Lepší časy nastaly až s příchodem do foliovníku na zahradě domku, za což mě rostlina odměnila prvními nesmělými květy. Tolik, kolik jich má letos, jich však ještě nikdy neměla. Je to možná dané zimováním ve skleníku na světle, vždyť nouzové prostory sklepa s malými okny a občasnou mírnou vlhkostí nejsou asi úplně ideální. Rostlina je zasazená v ploché misce, několik let jsem ji nepřesazovala, což asi takhle staré a tvrdě pěstované kytce příliš nevadí pod podmínkou občasného přihnojení během růstového období. S podzimem rostlinu přestávám zalévat a nechám ji shodit úplně listy. Nové listy na jaře se objeví spolu s násadou poupat na vrcholu téměř každé větve. Již několik dnů jsou už některé květy otevřené a tím si také P.succulentum řeklo o můj zájem a své představení vám, čtenářům.

Rostlina roste v severních a západních částech Jihoafrické republiky jako nízký, zakrslý keř se slušně ztloustlou podzemní základnou a mírně větvenými, několik desítek centimetrů dlouhými stonky. Na nich jsou zřetelné párové trny a úzkými, jemně chlupatými listy. Asi dvoucentimetrové květy se objevují v různém počtu na koncích větví. Barevně jsou mírně variabilní, bílé, růžové nebo s tmavěrůžovým středovým proužkem. Nemám vyzkoušené, zda je P.succulentum samosprašné, nejlepší by asi bylo mít ještě jednu kvetoucí rostlinu. Pak stačí nějaký dlouhý trn, pevná ruka, dobré oko a můžeme se pokusit některé květy sprášit místo přirozených opylovačů. Není to zas až tak těžké a vzhledem k početnému výsledku určitě zajímavé. Semeníky jsou dvourohé vzpřímené lusky, semena jsou ochmýřená, hustě v lusku naskládaná za sebou. Při občasném řezu rostliny se můžete pokusit zakořenit vrcholové stonkové řízky, mně se to však asi při dvou pokusech ještě nepodařilo. V tom se také kromě jiného P.succulentum liší od svého příbuzného P.bispinosum, které jde množit stonkovými řízky podstatně snadněji.

Jako by chudák P.succulentum vědělo, jaké mi zpočátku dělalo vrásky nerudovským „kam s ním“ a kvůli tomu mi teď předvádí, o co všechno jsem mohla být při troše smůly ochuzená. Když tu snahu vidím, myslím si, že dlouhodobá trpělivost nepřináší jen pověstné růže. R.

Summary:

Description end experience with growing of  Pachypodium succulentum from family Apocynaceae.

Fotografie 2:

1. Pachypodium succulentum

2.+ 3. Detail květů (Detail of flowers)