ZEL(e)NÉ LISTY

Oxalis paposana Philippi (1860)

Fotografie 1:

1. Rostlina po zakoupení (The plant after sale)

2. Listy (Leaves)

3. Větve (Branches)

.....................................................................

A nedám si pokoj a nedám si pokoj. Svými články o zajímavých sukulentních, kaudexních či cibulkovitých šťavelech se pokouším napravit medvědí službu, kterou jim udělal jeden jediný druh s velmi špatnou pověstí – Oxalis corniculata – úporný to plevel s překvapivě velkou schopností reprodukce a tudíž zaplevelování okrasných porostů a sbírkových rostlin. Pro osvěžení paměti bych měla přidat to, že je to bylinný druh s mírně ztloustlým kořínkem, zelenými či načervenalými listy, drobnými žlutými květy a hlavně záviděníhodnou potencí.

Zploštělá, vroubkovaná semena rozhazuje po hrstech a vystřeluje je na všechna nejnemožnější místa. Já však chtěla psát o z hlediska sukulentního mnohem zajímavějším druhu. Pochází ze zemí, ležících na jihu a západě jihoamerického kontinentu, zemí, kde jsou sukulenty docela slušně zastoupené – z Chile, Bolívie a Peru. Při letmém pohledu vám může připomenout jiný, podobný druh, o kterém jsem na ZL již psala – Oxalis herrerae, je však méně vzrůstný. Jeho vzpřímené stonky s hnědou borkou jsou jen asi 10cm vysoké a ihned si všimnete, že jsou mnohem víc rozvětvené a kompaktní. Listy se sukulentními řapíky a třemi nesukulentními lístky rostou vždy kolem vrcholů propletených větví. Květenství je opět velmi podobné O.herrerae, žluté jsou však drobnější a nechybí červené podélné žilkování.

Když jsem O.paposana poprvé uviděla v prodeji, srdce mi zaplesalo, protože jsem si myslela, že zrovna sukulentní šťavely jsou na samém okraji zájmu pěstitelů sukulentů a žádný obchodník se nebude namáhat s jejich dovozem.

Čerstvě zakoupený O.paposana vypadal, že je těsně před smrtí, pokroucený stonek byl celý scvrklý a pochopitelně bez listů. Hned jsem z něj odlámala všechny mrtvé části a zároveň i několik nalomených větviček. Ty jsem zapíchla vedle rostliny do substrátu, namíchaného z kompostovky, písku a pemzy. Protože jsem se obávala o další osud rostliny, začala jsem s opatrnou zálivkou. Ani to netrvalo dlouho a rostlina se začala olisťovat, kupodivu se listy začaly tvořit i na dvou odlomených větvičkách. Brzy se objevilo i první květenství. Protože je očividná příbuznost s O.herrerae, bylo mi jasné, že se asi nedočkám semen, protože tento druh pravděpodobně není samosprašný a já měla jen jednu rostlinu. Skvělé je, že se rostlina nikterak nevytahuje a zůstává velice vzhledná.

Skupinka stonkových jihoamerických šťavelů se tím pádem rozrostla o další druh, který se navíc nemusel pracně shánět v zahraničních pěstírnách a byl k dostání takřka za humny. Vypadá to, že půjde navíc o pěstitelsky nenáročný druh s jediným nárokem na klasické zimní omezení zálivky a ještě s možností odřízkování větví, rostoucích nevhodným směrem dovnitř koruny rostliny. Místa mnoho nezabere a ještě k tomu kvete vděčně celou sezónu. Opět hrabalovsky řečeno, nekupte to, když je to tak pěkné... R.

Summary:

Description and experiences with growing of Oxalis paposana from South America.

Fotografie 2:

1. Květ (Flower)

2.+ 3. Oxalis paposana