Oxalis herrerae
Oxalis herrerae R.Knuth (1930)
Fotografie 1:
1. Listy (Leaves)
2. Řízek (Cutting)
3. Oxalis herrerae nebo Oxalis succulenta? (O.herrerae or O.succulenta)
.............................................................................................................
Tak jsem narazila na další záhadu. Člověk chce napsat o nějaké rostlině, kterou už má léta ve sbírce a zjistí, že to nebude vůbec tak jednoduché, jak zpočátku předpokládal…
Tento oxalis jsme dostali při své první návštěvě u MUDr.Svatopluka Ryby. Pan doktor má tento šťavel nejen v klasické podobě, ale i v kristátní formě, ale já osobně nejsem příznivec těchto hříček přírody a pokud to jen trochu jde, vyhledávám jen klasické botanické tvary a druhy. Ovšem nikomu jejich kompletování neberu a chápu, že pěstování podobných podivností může mít své zvrhlé kouzlo. Rostlina s názvem O.succulenta byla původně takový nevzhledný proutek s listy jen lehce naznačujícími nějakou sukulenci. Je to dáno způsobem pěstování. Když takový prouteček vystavíte na plné slunce a sem tam ho trošku přisušíte, změní se vám v krásnou kompaktní rostlinu s tlustými listovými řapíky, vybatvenými do zelenorůžova. Všechny větvičky, které by chtěly z podobného kompaktního tvaru uniknout někam do výšky či do dálky je třeba nemilosrdně uštipovat. Pokud se takové řízky dostanou dočasně někam pod parapet, kam slunce může jen velmi málo nebo vůbec, změní svůj tvar opět na nevzhledné „žížaly“ s vytáhlými listy.
Pokud je rostlina spokojená, ukáže vám další ozdobu – květenství. To vyroste někde za listem kousek pod vrcholem stonku a na jeho konci se začnou postupně otevírat nevelké žluté květy. Květů není málo, rostlina takto vydrží kvést delší dobu a protože není samosprašná, po starších květech zůstávají jen nevelké osamocené stopečky.
V okamžiku, kdy jsem nahlédla do odborné literury, nastal problém. O.succulenta má růst jen v Chile, stonek má být tlustý, krátký a nevětvený, listové řapíky docela dlouhé 20- 30cm a drobné květy bledě žluté. Pod popisem, který tak úplně nesedí je poznámka, že tento druh bývá zaměňován s jiným druhem – peruánským O.herrerae. Ten má vytvářet rostliny do výšky 30cm s načervenalým a později dřevnatějícím stonkem a květenstvím se žlutými, červeně proužkovanými květy. Tento popis již odpovídá víc. Letos na jaře jsem dostala od jednoho zahraničního cestovatele lokalitní O.herrerae právě z Peru. Rostliny jsem dala do pemzy částečně pod stůl, abych trochu povadlé rostliny ihned netrápila na plném slunci. Zatím se rostlina jeví dost podobná původnímu O.succulenta a jediný rozdíl vidím v podstatně větším vzrůstu a v o něco kratším květenství většinou jen s několika málo žlutými květy. Pravda, na vzrůst nemůžu brát zřetel, protože cokoliv se nechá delší dobu v pemze, vytvoří docela rychle velmi bohatý kořenový systém a podle toho to také roste. Takže porovnávat budu až příští rok, kdy chci dát rostlinu do blízkosti původního O.succulenta a pak teprve spřádat nějaké závěry. O.herrerae byl totiž prapůvodně popsán také jako O.succulenta, ke změně došlo až mnohem později.
Tento zajímavý oxalis, který je možné díky snadnému
řízkování vidět v nejedné sbírce, se pěstuje jako letní rostlina. Přes
zimu je dobré omezit zálivku na nejnutnější minimum, aby rostlina nerostla a
nezdravě se nevytahovala. Když už se vám z jakéhokoliv důvodu přeci jen
vytáhne, nebojte se pak v létě řezu (lépe řečeno lomu – stonek je velmi
křehký). V zimě rostlině opadají lístky (lístky jsou součásti složeného
listu) a zůstanou jen listové řapíky, které docela rychle ztloustnou a rostlina
je tak k nepoznání od svého letního tvaru. Přiznám se, že se mi tento tvar
tak líbí, že rostlinu trochu suším i v létě. Pokud však budete mít kytku
někde v polostínu a ještě ve výživné půdě, podle mého moc krásná nebude
(ale zase bujně poroste). Je to tedy na vás, jak nakonec bude tato zajímavá
rostlina, ať už se jmenuje, jak chce, vypadat. R.
Summary:
Determination and experiences with growing of O.herrerae.
Fotografie 2:
1. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)
2.+ 3. Detail květů (Detail of flowers)
