ZEL(e)NÉ LISTY

Othonna pavelkae Lavranos (2002)

Fotografie 1:

1. - 3. Othonna pavelkae v průběhu několika let

................................................................................................

Pouštím se teď tak trochu na tenký led, impulzivně jsem se rozhodla psát o rostlině, která se před týdnem chystala kvést, ale jestli se tak stalo v době celotýdenní inverze, zatím nevím – článek píšu ráno (nevím, zda mám přiznat, že v posteli :-) ) a dolů do studeného skleníku se mi zatím ani trochu nechce. Přinejhorším vám nabídnu foto nerozvitého květu, který stejně bude asi totožný s květem již dávno na ZL představené Othonna euphorbioides či nedávno představené O. cacalioides. Prostě klasický otonovitý miniúborek se žlutými trubkovitými květy s nenápadnými či dokonce chybějícími jazykovitými květy na okraji. Žádnou velkolepost nehledejte. Ale konečně vykukuje sluníčko, tak snad budou i květy...

O. pavelkae jsem poprvé před lety viděla, jak jinak, u Petra Pavelky. Nebylo na ní nic zvláštního, snad jen to jméno, o kterém jsem předpokládala, že se tak Petr poctil sám díky svému popisu nové rostliny. Nakonec ve skrytu duše po něčem podobném touží mnohý pěstitel, jen chybí buď materiál, vytrvalost dotáhnout věci do konce, nebo odborné znalosti potřebné právě k prvopopisu rostliny. Tímto se za tuto scestnou myšlenku omlouvám, bylo to trochu jinak, což jsem zjistilaprávě dnes při dohledání autora popisu.

O. pavelkae sice pochází ze sběrů Petra Pavelky (v roce 1993 ji sbíral na severu Kapské provincie u města Steinkopf), popsal ji však až v roce 2002 známý sukulentní guru John Lavranos v časopise Cactus and Succulent Journal a jméno určitě přidal na počest prvonálezce. Jak prosté, milý Watsone. A jak jsem se k rostlině dostala já? Tak, jak to mám nejraději – výsevem semen rostlin z lokality Skuttberg, nabízených u S. Bracka, kdy z pěti došlých semen vyklíčilo jedno a semenáček se mi povedlo udržet až do dospělého věku.

Rostlinka sama není ničím zvláštní, v mnohém se v mládí podobá O. cacalioides – tlustý stonek má zatím tvar ragbyového míče, na temeni trochu vaty a v době vegetace, což je od konce srpna do jara, několik lopatkovitých sivě zelených listů. Letos už je na vrcholu stonku několik zřetelných hrbolků ve stylu O. armiana. Matně si pamatuji, že to časem nebude žádný drobínek, ale to mě zatím netrápí. Ještě jednu věc přidám: matně si vzpomínám, že se tento vzácný druh objevil v nabídce Jardy Hušnera, pokud tedy po rostlině zatoužíte a máte k jejímu pěstování podmínky, zkuste se pozeptat. R.

Fotografie 2:

1. Othonna pavelkae, Skuttberg

2. Detail stonku