Othonna furcata - Medúza či chobotnice
Othonna furcata (Lindley) Druce (1917) - Medúza či chobotnice
Fotografie 1:
1. Othonna furcata (syn. arbuscula)
2. Detail listů (Detail of the leaves)
..........................................................
I když už se aspoň kalendářově blíží jaro, ve skleníku stále ještě kralují v zimě rostoucí rostliny rodů Oxalis (hlízkovité druhy z Afriky), z cibulovin třeba rody Lachenalia, Massonia, Boophane, Haemanthus, Drimia, Polyxena, Bulbine a ze sukulentů rody Tylecodon, Senecio, Pelargonium, Othonna. Už jim mnoho času nezbývá, některé z nich kvetou na začátku růstové sezóny (tedy hned v září), takže už mají za sebou i pokus o generativní rozmnožení (Oxalis, Massonia, Polyxena), některé rody kvetou průběžně během zimy (Senecio, Othonna), některé nakvétají až ke konci vegetačního cyklu v době konce naší zimy a na začátku jara (Lachenalia, Bulbine, Pelargonium, Tylecodon).
Othonna furcata, o které chci psát dnes, má kvetení za sebou, nakvetla již na podzim. Začala jsem ji zalévat spolu s ostatními zimními rostlinami už na konci srpna a od té doby dostává téměř pravidelnou týdenní zálivku, občas i s rozpuštěným hnojivem, protože je zasazená v čisté pemze. Zálivku zvolním v březnu a do konce dubna už nechám rostlinu shodit listy. Už v těchto dnech se občas stane, že začnou žloutnout nejstarší listy, což signalizuje, že je kytka na konci svého vegetačního období.
Vzhledově je to zcela jiný typ rostliny, než o kterých jsem dosud na ZL psala. Od podoby geofytických oton je na hony vzdálená, připomíná spíš nějakou stromkovitou bonsaj. Druhové jméno furcata – brázditá souvisí pravděpodobně se vzhledem jejího stonku, tedy lépe řečeno pachykaulního kmene, pokrytého maličko rozpraskanou kůrou a dorůstajícího výšky až 80cm (průměr do 6cm). Mírně ztloustlé pokroucené větve tvoří v horní části kmene bohatě rozvětvenou korunu. Na začátku sezóny (tj. konci našeho léta) se na koncích větví objevují zploštělé listy. Zde je na místě upozornit, že jsme naší O.furcata nakoupili pod jménem O.arbuscula. Dnes už sice obě jména znamenají stejný druh, i když podle encyklopedie tu drobné kosmetické odchylky jsou – O.arbuscula má jinou barvu borky (hnědavá, na rozdíl od šedavé u O.furcata) a jinou barvu listů (sivěšedá u O.arbuscula na rozdíl od trávovězelené u O.furcata). Květenství jsme si už mohli prohlédnout na vlastní oči – jsou to žluté úbory bez jazykovitých okrajových květů na krátkých stvolech (do 3cm) na vrcholech některých větví.
Původně jsem se docela rozmýšlela, zda tuto rostlinu ze severozápadu afrického kontinentu (především z Namibie) vůbec do sbírky kupovat. Za prvé to není podle literatury žádný drobeček, i když rozložitá koruna je zatím naštěstí tak v 10cm nad zemí a za druhé možná už ten samý druh ve sbírce máme, protože už třetím rokem vysévám semena podobného druhu pod chybným jménem O.cyclophylla (pochází ze známé americké pěstírny). Poprvé jsem to považovala za náhodný omyl, ale další dvě dodávky potvrdily omyl dodavatele semen.
Vzhledem k tomu, že tento druh, habitem vzdáleně připomínající některé rostliny rodu Aeonium z Kanárských ostrovů, je v kultuře známý už od poloviny 19.století, není to žádná pěstitelská novinka. Vzhledem k velikosti O.furcata v přírodě i areálu jejího výskytu asi nešla v domovině jen tak přehlédnout. To s geofytickými miniaturami rodu Othonna to bylo asi složitější, proto se jejich nové popisy objevují až v posledních 20 - 30 letech. Ale musíte uznat, že mezi těmi podzemními „pidižvíky“ je O. furcata (arbuscula) vítanou změnou a navíc i docela vzhledově zajímavou. R.
Summary:
Description and experiences with growing of Othonna furcata from family Asteraceae.
Fotografie 2:
1. + 3. Květenství (Inflorescences)
2. Othonna furcata (syn. arbuscula)
