ZEL(e)NÉ LISTY

Othonna filicaulis Jacq. (1797)

Fotografie 1:

1. Othonna filicaulis, RSA, Bridgemead

2. Othonna filicaulis

...............................................................

A máme tu další zimní kytku, tedy přesněji řečeno rostlinu se zimním růstem s názvem Othonna filicaulis (filicaulis znamená s vláknitým stonkem) z čeledi Asteraceae, pocházející z oblasti Kapska v Jihoafrické republice (další oblastí výskytu druhu je podle encyklopedie Severní Kapsko a Namibie). Probudila se po zahájení opatrné zálivky zhruba před měsícem a půl, kdy se ve vlně na temeni téměř kulovitého podzemního kaudexu objevil náznak něčeho nového. Tak nějak v kostech jsem od začátku cítila, že to tentokrát nebudou jen listy, jak už tomu bylo dvě sezóny předtím, ale že by to konečně mohlo být i květenství. Netušila jsem vůbec, jak by mělo vypadat, vždyť u rodu Othonna se to liší druh od druhu – rozvětvení, délka, listeny na květním stonku, barva, přítomnost či absence vnějších jazykovitých květů. Listy jsem už dobře znala, v případě našich rostlin jsou oválné, zašpičatělé, na dlouhých tenkých řapících. Povrch je hladký. U některých forem mohou mít listy i tvar srdčitý, na koncích není tupá špička, ale zaoblení, okraje mohou být zvlněné a spodní strana ukáže nafialovělou barvu. To, co z vlny na kaudexíku lezlo, opravdu nakonec bylo květenství a to docela mohutné vzhledem k subtilnosti rostlinky. Po celé délce ho zdobily úzké listeny a nahoře koukalo jen jediné poupě. Chvíli trvalo, než se konečně otevřelo dokořán a prozradilo tak svoji barvu a tvar.

Proč jsem na to byla tak zvědavá? Když si totiž studujete v literatuře popis vzhledu rostliny, zjistíte, že si tak trochu dělá, co chce. Už jen ten tvar listů, ale to by v rostlinné říši až tolik zvláštní nebylo. Může se také lišit barvou květu (žlutá či občas i purpurová), takže asi tušíte, že jde do tuhého, protože se nejedná jen o nějaký odlišný jemný barevný tón, vždyť obě barvy mají k sobě docela daleko. Další možností, kterou si rostlina může vybrat, je přítomnost jazykovitých květů na okraji květenství – úboru. To, co se jinak děje v rámci celého rodu se tady odehrává u jednoho druhu. A to nemluvím o tom, co nevidíme, analyzované rostliny O.filicaulis se lišily i počtem chromozómů (20, 60, 80)! 

Náš kousek si vybral barvu žlutou a složený květ působil jako malé podzimní sluníčko tak, jak ho kreslí malé děti – s neuměle namalovanými, pokroucenými, okrajovými paprsky. Vnitřní terčovité květy se však už nestačily otevřít, protože jsem při fotografování květ na těžkém stonku ke své lítosti ve finále ulomila. Ne, že bych doufala ve sprášení, protože k tomu by určitě byly třeba dvě kvetoucí rostliny a mám obavy, že další dvě rostliny stejného druhu v naší sbírce se s květenstvím letos obtěžovat nebudou. Mohou si to ještě rozmyslet ke konci své růstové sezóny (březen, duben), kdy přichází druhá vlna kvetení. Pak už bude zálivka řídnout, až ji vynechám úplně a rostliny nechám přes léto odpočinout.Vzhledem k tomu, že se jedná o geofyt, asi nemusím zdůrazňovat propustný substrát nejlépe s přídavkem pemzy a zásadu dlouhodobého nepřemokřování. Rostliny nemusí být na plném slunci (ono to během našich tuzemských zim ani nehrozí), stačí jim přistíněnější umístění mezi ostatními vyššími rostlinami.

Z naší výpravy do Holandska jsme si přivezli i jednu zajímavou bezejmennou rostlinu, která se také O.filicaulis docela podobá. Odlišná je jen ve tvaru kaudexu, tvaru listu a jeho fialové spodní straně. Jsem zvědavá, co se z ní vyklube, když už mi ty naše většinu svého tajemství konečně téměř prozradily. R.

Summary:

Description and experiences with growing of geophyt Othonna filicaulis from family Asteraceae.

Fotografie 2:

2. Nové květenství (New inflorescence)

2. Květenství (Inflorescence)

3. Othonna filicaulis, RSA, Bridgemead