ZEL(e)NÉ LISTY

Othonna armiana van Jaarsveld (1986)

Fotografie 1: Othonna armiana

........................................................

Kaudexní či pachykaulní kytky se zimním cyklem růstu letos opět nezklamaly. Olistěné tylekodony se vesele zelenají a třeba otony ještě k tomu nakvétají nebo už kvetou. Pak už si jen stačí vybrat, na kterou z nich se podívat podrobněji. Moc ráda si pro tento účel vyberu velice vzhlednou O.armiana. Není to samosebou, mám totiž na tento druh, dalo by se říct, negativní vzpomínky. Za tu dobu, co pěstuju otony, mi odešlo již několik jedinců O.armiana, jeden hezčí než druhý. Není to nic ke chlubení, ale i podobné neúspěchy k pěstování patří. Je zajímavé, že s jinými druhy tohoto rodu jsem podobné problémy neměla. Pak přišla delší pauza, kdy jsem už nechtěla pokoušet osud. Letos však došlo k letní návštěvě u jednoho německého pěstitele, kde jsem zahlédla kromě jiného právě zakletou O.armiana. Snadno uhodnete, jak to dopadlo - středně velká O.armiana se již hřeje mezi ostatními druhy. Koncem léta se olistila a v této chvíli kvete pro otony klasickými žlutými úbory na delším stvolu.

Možná vám připadne nápadně podobná druhu O.herrei, se kterou má podobný vzhled ztloustlého těla, pokrytého hnědými hrolky. Hrbolky jsou však užší a delší a i tělo neroste tolik do výšky, jako u O.herrei. a navíc je na temeni zploštělé. I listy obou druhů jsou téměř k nerozeznání, podobají se tvarově, vzhledově i variabilitou okrajové linie. Dalším, tentokrát pro nás neviditelným rozdílem je výskyt obou druhů. Zatímco O.herrei roste v oblasti blízko Stinkfonteinu (Namaqualand, Northern Cape), O.armiana okolo Rooibergu (Richtersveld, Nothern Cape). Našli byste ji zde ve skalních štěrbinách jižně orientovaných svahů žulových hor jak roste ve velmi kyselém rozpadlém pískovci. Právě to by možná naznačovalo v čem a jak ji pěstovat. Reakce substrátu by tedy měla být kyselejší, přitom však musíme zabránit hnilobě kořenů. Pochyby, do čeho tedy rostlinu zasadit, můžeme obejít pemzovým substrátem a pak přidávat častěji nějaké hnojivo. Takže kdybych měla před lety k dispozici pemzu, asi by zde ještě některé tehdejší O.armiana byly.

Pozdě bycha honit, u současné rostliny si již dám pozor. S vodou to stejně jako u dalších příbuzných druhů nebudu přehánět, nakonec si kytka sama říká o vodu mírným povadnutím listů. Zalévat začínám koncem srpna a koncem března již začínám vodu pomalu vynechávat. Rostlině zežloutnou, zaschnou a opadnou listy a pak už kytky nechávám osudu. Nesklízím je pod stoly, zůstanou na svých místech na slunci v polykarbonátovníku bez vody až do konce prázdnin. Před vodou je však úzkostně nechráním, pokud sem tam do nich nějaká kapka spadne, když zalévám konvičkou okolní rostliny (vedle i nad), nevadí, v proudícím vzduchu našeho polykarbonátovníku vše rychle oschne. V klidovém období bych ale asi váhala s nějakou udržovací zálivkou, bála bych se, že kytky předčasně naraší. Ale to už si musí každý vychytat sám i za cenu, kterou jsem za roky pěstování zaplatila já – za cenu občasného nečekaného úhynu, kterému se asi nikdo úplně neubrání. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Othonna armiana from RSA.

Fotografie 2:

1. Rostlina s květenstvím (The plant with the inflorescence)

2. Květenství (The inflorescence)