ZEL(e)NÉ LISTY

Orostachys fimbriata (Turczaninow) A. Berger aneb kráska s velkou proměnlivostí

Fotografie 1:

1. + 3. Orostachys fimbriata

2. + 4. Květenství

..................................................

Přesto, že mne aktuálně lákají k psaní stále další a další cibulky z mojí cibulomaniakální sbírky, chci ctít, že náš web je většinově sukulentářský, proto většina článků na něm by měla být o sukulentech. Protože jsme však spolu s Radkou (a také i s Chróstalem (kdepak ty ptáčku hnízdo máš...?)) velcí úletáři, pěstujeme a pak píšeme o celkem ulítlých sukulentech. Dnes to bude orostachys z krajů čínských a tvarů exotických. Musím se však na začátek omluvit všem pravým botanikům, kteří dobře ví, že rod přiřazený orostachysům je rod ženský, takže je to TA orostachys a TY orostachydy. Jenomže takhle správně to nám amatérům nějak nechce lézt z pusy ani z pera. Ale ctěme to aspoň v té latině, takže ne O. spinosus ale O. spinosa a třeba O. fimbriata a ne O. fimbriatus.

Druhy rodu Orostachys patří mezi sukulenty poněkud neklasické a zájem o ně mají spíše alpinkáři. Jsou však mezi nimi kromě vyloženě tvrdě mrazuvzdorných druhů také druhy, které vegetačně končí někde u 0°C, takže na skalkách už neobstojí, v chladných sukulentářských sbírkách však ano. Jedním velice zajímavým, pro mne pohledným až krásným druhem je právě dnešní Orostachys fimbriata. Domovinou je převážně v Číně, roste na obrovském území 15 čínských provincií (v podstatě střed, východ a sever Číny), okrajově zasahuje do Koreje, Ruska a pravděpodobně i do jižního Mongolska. Tímto rozsáhlým výskytem je dáno, že určitě není všude vzhledově jednotný, pravděpodobně jde o více místních forem, čemuž napovídá několik variet, které ale momentálně nejsou oficielně uznávány.

Moje rostlina pochází z výsevu ze semen z Mesagarden (dárek od klatovského kolegy sukulentáře), které měly lokalitu Soochow, což by mělo být čínské Su-čou, město a prefektura na dolním toku řeky Jang-c´. Není to určitě jedna jediná podoba tohoto orostachysu, bohužel aktuálně nejdou sehnat O. fimbriata s jinou lokalitou. Na googlovských fotkách jsou však ke shlédnutí různé rostliny (věřme, že všechny správně určené) s různými odstíny barvy listů, kde dominují různé odstíny šedi, sivě zelená, červenavá, bronzová, modrozelená i fialová, některé pak s bělavým pelem, který známe od jiných krasulácek například z Mexika.

Každopádně základní vzhled „fimbriatky“ by měl být: růžice čárkovitých až kopinatých listů (někdy i docela masitých) s bílou chrupavčitou špičkou na konci. Rostlina je extrémně proměnlivá během svého celého vegetačního období, v době klidu (a pochopitelně minimální zálivky) je neskutečně úsporná a zatažená do srdíčka vnitřních listů, v době hlavní vegetace je naopak robustní a napumpovaná vodou. V době květu vyžene nízké ale bohaté květenství (viz fotky), početné kvítky mají bílé (někdy prý ale i červené) okvětní lístky, výrazné jsou fialové prašníky.

Literatura uvádí, že tento druh roste v nižších nadmořských výškách, na vlhčích skalách, dokonce na mechových kmenech stromů. Pěstebně to znamená, že by období sucha nemělo být zcela suché, ale že nějaké minimální ovlhčování nebo rosení kytkám určitě prospívá. Teplotně nevím přesně, ale velká mrazuvzdornost zde není, možná, že na to velký vliv může mít lokalita, odkud konkrétní kytka pochází, každopádně ta naše ze Su-čou končí někde lehce pod nulou. J.

Fotografie 2:

1. Současné květenství O. fimbriata

2. Aktuální vzhled listových růžic

3. + 4. Detaily květů