ZEL(e)NÉ LISTY

Orbea variegata (Linné) Haworth, z které se vyklubala Orbea pulchella (Masson) L.C.Leach

O.variegata je tak dlouho známá v kultuře, že jenom její synonyma, která za tu dlouhou dobu dostala, zaberou v encyklopedii téměř celou stránku. Jistě mi prominete, když je zde neuvedu J. Pochází původně z jihoafrické provincie Západní Kapsko a jak vyčtete ze jmen autorů popisu rostliny, znal ji už sám starý dobrý Linné. Dlouho byla známá pod názvem Stapelia variegata. Dopředu vím, že vás touto běžnou „stapelkou“ nikterak neohromím, ale musíte uznat, že její květ je docela atraktivní a když k tomu přidám ještě historku, jak jsem k rostlině dobrovolně – nedobrovolně přišla…

Před lety jsem navštívila výroční schůzi kaktusářského klubu v Písku. Z plzeňské zkušenosti jsem znala „výročky“ jako něco sice nutného, ale povětšinou nudného. Stanovám klubu se musí učinit zadost, takže to asi jinak nejde. O to víc jsem byla překvapená, že písečtí tyto nutné oficiality změnili na skvělé přátelské posezení se zajímavou přednáškou, příjemným kotlíkovým gulášem, který vlastnoručně uvařili členové klubu a hlavně s veselou tombolou, kde se nastřádaly věci živé (rostliny) i neživé (věci denní potřeby – zubní pasta, ornitologické pomůcky a podobné legrácky). O „zpívané“, která pokračovala po vlastní akci ani nemluvím, tam už po oficialitách nebylo vskutku ani památky.

Lístky do tomboly si nešlo nekoupit, protože kousky, které se dalo zahlédnout, měly často nejen estetickou a funkční hodnotu, ale leckdy i cenu historickou J. Losování probíhalo ve veselém duchu, nikdo nezůstal bez nějaké ceny a jejich předávání bylo náležitě recesisticky okomentováno. Když se vám přiznám, že jsem vyhrála jednu z hlavních cen, kterou byl náhrobní kámen s alternativním využitím jako grilovací deska J J……kde jinde se vám to podaří J. Ale nemluvím o tom jen proto, že se takovéhle akce stávají nezapomenutelnými, ale hlavně proto, že právě v tombole na této schůzi jsem vyhrála rostlinu, o které je dnešní článek. Jelikož nejsem zdaleka odborník na „stapelky“, netušila jsem, že se jedná o O.variegata, ukázalo se to až vloni v létě, kdy tahle nenápadná rostlina vykvetla.

Abych O.variegata úplně neodbyla jen konstatováním, že pěkně kvete, slušelo by se povědět  o ní alespoň pár informací. Rostlina vytváří rozvětvený zelený, poléhavý, sukulentní stonek, na koncích vzpřímený, s mnoha hrotitými výrůstky. Konce zelených stonků občas pokrývají červenofialové flíčky. Pokud má O.variegata vhodné podmínky k životu, na nejmladších stoncích nasadí na květ. Ten je velký až 9cm v průměru, zvenku je zelenavý, uvnitř na žlutavém podkladu s tmavými, černofialovými či fialovohnědými fleky. Na povrch květu vystupuje velké množství drobných hrbolků. Uvnitř květu v blízkosti středu najdete kruhovitý vystouplý útvar - koronu, který je jedním z poznávacích znaků, vyčleňujících rod Orbea z původního velkorodu Stapelia. Sprášení květů je podobně jako u dalších stapeliovitých složitější, v přírodě ho provádí hmyz, který láká ke květu typická „vůně“ zkaženého masa. Semeník je opět dvourohý lusk, plný zploštělých tmavých ochmýřených semen.

O.variegata si vystačí s obyčejným substrátem a malou nádobou, z které se vyvěsí dolů. Důležitá je preventivní zálivka proti největším nepřátelům stapeliovitých – kořenovce a vlnatce (vatové chomáčky na kořenech a záhybech stonků). Stačí bohatě jednou za rok a pochopitelně doporučuji dobře kontrolovat nové přírůstky do sbírky. V zimě omezte zálivku na minimum, jen kdyby se rostlina příliš scvrkávala.

Jak vidíte, mohou vás mile překvapit i neznámé, „obyčejné“ kytky, které třeba, podobně jako já, vyhrajete někde v tombole. Stačí si jen počkat, až se předvedou v plné kráse.    R.

Fotografie:

1. Orbea variegata

2. Vrcholy stonků

3. Stonky shora

4. Květ

5. Detail květu

6. Kořeny a květ na stoncích

------------------------------

P.S.

Je vidět, že nás pozorně čtete, což je jen dobře. Asi jste si všimli nového podivného názvu článku, který však přesně vystihuje skutečnost. Ozval se čtenář, který je v čeledi Asclepiadaceae (dnes Apocynaceae) daleko znalejší, než já a poopravil mé laické určení „stapelky“, kterou jsem vyhrála v tombole. Jsem moc ráda, že na stránkách ZL nezůstane můj „renonc“ a věci budou uvedeny na pravou míru. Cenné je, že to nezůstane třeba jen u poznámky „Co to tam píšete za blbosti“, ale přijde rovnou přesná ukázka „Proč“ a „Kde“ na kvalitních detailních fotografiích (ponecháno v pův.velikosti). Jen houšť!

Cituji došlý e-mail a přidávám pozdější rozbor autora (omlouvám se za mezery mezi fotografiemi, způsobené pro editaci neobvyklou velikostí):

Tak to musím trošku poopravit - v článku o Orbea variegata je ve skutečnosti Orbea pulchella. Myslím, že pokud se na ty obrázky podívá laik, tak to nemá šanci poznat, ja bych s tím měl taky problémy (tedy až doteď, kdy jsem otevřel chytrou knížku a prečetl si popis.  Když jsem se podíval na ten obrázek, tak mi to nepřišlo jako Orbea variegata, ale jako Orbea pulchella, když jsem otevřel knížku, tak jsem se do toho úplně zamotal a přibyla k tomu ještě Orbea verrucosa, která mě taky napadla (+ ještě tam patří Orbea namaquensis a O. ciliata, ale ty se vetšinou dají rozlišit dobře). Po shlédnutí obrázku jsem od toho dal ruce radši pryč, protože mi to prostě připadalo neurčitelné (O. variegata je ještě v pohodě, ale u O. verrucosa a O. pulchella je to složitějši). Včera mi to nedalo, a prečetl jsem si popis a uz mi je vše jasné... ale musim říct, že jsem to řešil asi hodinu a půl, dokud jsem nenašel ten rozdíl a uvědomil si, co je co (v květní stavbě...).  Jde jen o takové maličkosti v květní stavbě, sotva postřehnutelné.

Fanda Veselý