ZEL(e)NÉ LISTY

Operculicarya pachypus Eggli

Čeled Anacardiaceae jsme na ZL už představili mexickým Pachycormus discolor, rod Operculicarya zatím ne, i když asi málokterý vážnější zájemce o sukulenty se s tímto rodem na nějaké výstavě K+S nebo v literatuře nesetkal. Je to nejpravděpodobně nejpěstovanější sukulentní bonsaj z Madagaskaru - Operculicarya decaryi Perrier s typickým uzlovatým kmenem, světlou kůrou a tmavězelenými drobnými lístky podobnými rodu Osteomeles, který asi znáte z obchodních domů jako bonsaj. Bratříčkem této slavné rostliny je nápadně podobná, vzácnější a ještě více „bonsajovitější“ Operculicarya pachypus, o které chci dnes psát.

Malý, ale atraktivní (bohužel z většiny zatím nedostupný) rod Operculicarya (někdy psáno omylem Operculicaria) roste výhradně na Madagaskaru a jeden druh (O.gummifera) zasahuje i na Komorské ostrovy. V současné době se do něj zahrnuje 7 platných druhů, ale je otázka, jestli doprozkoumání jejich domoviny nepřinese nové popisy, eventuelně i přesuny. Pikantním přesunem například je, že v roce 1944 popsaná Operculicarya monstruosa Perrier s jemně chlupatými větvičkami byla v roce 1962 přeřazena do čeledi Burseraceae (!) jako Commiphora monstruosa Capuron.

Když chci psát o O. pachypus, nemohu zároveň trochu nepsat o i O.decaryi. Ta známější a pěstovanější se nachází na velkém území jižního Madagaskaru, na několika desítkách lokalit od Toliary po Ambovombe povětšinou ve xerofytním lese. Ta druhá roste na malé ploše na jihozápadě ostrova v provincii Toliara jen na několika málo známých lokalitách na vápencových půdách.

O. decaryi je v domovině 2 až 6m (někdo píše až 15m) vysoký strom s lahvovitě ztloustlým kmenem až 1m v průměru a delšími větvemi. O. pachypus roste jako nízký křovinatý špalek vysoký 1-2m s úžasnou soudkovitou, kónickou až pyramidální bází a adekvátně kratšími větvemi. Hlavní rozdíl mezi oběma však spočívá v jednom (zřejmě důležitém) detailu – O. decaryi má směr růstu větviček přímý a rovný, kdežto O.pachypus roste „cik-cak“ (anglicky „zig-zag“). To je samozřejmě pozorovatelné zejména u mladých větviček, s jejich dřevnatěním a tloustnutím se tento charakter růstu ztrácí. Předpokládám, že těch rozdílů bude asi víc, možná v detailech květů či plodů, ty bohužel z vlastní zkušenosti vůbec neznám. V literatuře se píše o samčích a samičích květech, ale jestli jsou oboje na jedné rostlině, nebo zvlášť na dvou nepříbuzných, to už byste po mně chtěli něco, co přesně nevím.

Pěstování tohoto skvostu se vůbec neliší od pěstování O. decaryi, nejde o nic náročného, je to teplomilná a světlomilná rostlina rostoucí v létě, jeví se jako poměrně nenáročná a skromná, člověk je spíš opatrnější se zálivkou a hnojením, proto rychlost jejího růstu a hlavně tloustnutí stonku není nijak závratná. Na podzim listy při chladnějším pěstování uschnou a opadají, pak kytka v teple spí asi do dubna-května, při celoročním pěstování v teplejších podmínkách nemusí opadat vůbec. Občas je dobré vhodnému tvaru stromku dopomoci mírným řezem.

Kéž by měl člověk víc rostlin, nebo aspoň hrstičku semen, aby bylo takzvaně s čím experimentovat. Je celkem možné, že by bylo možné zvolit i nějaký výživnější způsob pěstování (třeba obdobu „okurkové“ metody Honzy Gratiase) s rychlejšími výsledky, ale pokud kytka po zhruba deseti letech opatrného pěstování v chudém substrátu vypadá tak jako ta moje, není to zase až tak špatný výsledek. Co vy na to…? J.

Fotografie:

1.Operculicarya pachypus

2.Pachykaul

3.Růst cik - cak

4.Listy

5.O.pachypus

6.Commiphora monstruosa (syn.Operculicarya monstruosa)

Summary:

Description and experiences with growing of madagascarian woody Operculicarya pachypus from family Anacardiaceae.

1.Operculicarya pachypus

2.Pachycaul

3.Growth zig-zag

4.Leaves

5.O.pachypus

6.Commiphora monstruosa (syn.Operculicarya monstruosa)