ZEL(e)NÉ LISTY

           Operculicarya decaryi H.Perrier (1944)

Fotografie 1:

1. Operculicarya decaryi 

2. Kořen (Root)

3. Listy (Leaves)

.......................................

Rostlinu, kterou vidíte na doprovodných fotografiích, jsem získala už hrozně dávno (odhadem tak před 8 lety) na jedné z výstav Klubu kaktusářů Plzeň. Jedním z mála, kdo v té době uměl úspěšně řízkovat O.decaryi, byl Zdeněk Zíka z Kaznějova. Byl to velmi pohodový člověk, který to s rostlinami uměl a nezáleželo na tom, jestli to byly kaktusy, sukulenty, skalničky atd. Ctil pomyslnou „duši“ každé kytky a rostliny mu to vděčně oplácely svou přízní. Dodnes rostliny, které pocházejí od něj, mají čestné místo v naší sbírce. Při každém pohledu na ně si na Zdeňka vzpomenu a je to asi nejpříjemnější památka, jakou může člověk po sobě zanechat, i když už tu s námi (předčasně) není.

Tehdy, když jsem si řízek O.decaryi pořídila, jsem byla ještě hodně velký sukulentářský zelenáč, ani ne tak věkem, jako spíš uměním s rostlinami pracovat a při tom je respektovat. Do pěstování nových druhů jsem se vrhala po hlavě, bez rozmyslu, zkrátka když se mi líbily a byly dostupné, tak jsem neváhala a až potom přemýšlela, co s přírůstky budu dělat, kam je dám a co od nich očekávám. Klasická začátečnická chyba. Zdaleka ne všechny rostliny z té doby přežily, což se vzhledem k mým „zkušenostem“ dalo čekat. Když jsem řízek O.decaryi vítězoslavně držela v rukou, měla jsem před očima krásné tloustnoucí pokroucené exempláře ve sbírkách zkušených pěstitelů. Netušila jsem, že do podobné krásy mi ten proutek doroste až za mnoho let a to pod podmínkou, že ho do té doby neuhubím.

Tím, že vám tehdy získanou O.decaryi z čeledi Anacardiaceae představuji na fotografiích, potvrzuji, že jsem měla veliké štěstí a řízek se dožil svého představení na stránkách ZL. Několik let jsem ho držela na polici panelákového okna bez výrazných období klidu a vegetace, bála jsem se ho nechat úplně shodit listy, i když se tomu tak občas stalo díky mé šetrnosti, co se týče zálivky. Nedostatek vody a teplo nad rozpáleným topením musely simulovat podmínky, na které je tento několikametrový strom v přírodě  jihozápadního Madagaskaru zvyklý. Zde pravidelně větší část roku neprší, strom tedy přijde o své nesukulentní listy s 5 – 7 – 9 listeny a musí čekat na nový přísun srážek. Nečiní mu to žádné potíže, kmen je totiž náležitě ztloustlý, slouží tedy jako zásobárna tak vzácné vody a živin. U nepříliš ztloustlého řízku ta zásoba není tak velká, ale vidíte, že to má O.decaryi vždy přežila ve zdraví. Od té doby, co můžeme mít rostliny ve foliovníku či v našem experimentálním polykarbonátovníku, pravidelně na podzim shazuje listy, aby obrostla třeba až koncem května. Listy se hlavně ve foliovníku zbarvovaly do vínovočerné barvy, asi aby se bránily před přemírou slunečního záření. Pod polykarbonátem jsou tmavězelené, sem tam s vínovým nádechem.

Při každoročním ořezáváním příliš bujně rostoucích větví jsem se pokoušela „odpad“ znovu zakořenit, bohužel však bez nějakého masivního úspěchu. Mistrem v tomto řízkování je kaktusář J.K. z píseckého klubu, jak to ale dělá, je spravedlivě jeho velkým tajemstvím. Nezbyde, než to zkoušet metodou zkoušky a omylu, bohužel  však zatím převažuje ten omyl, nebo je to moje nedůslednost při experimentování.

Vloni jsme si na zkoušku nakoupili dva semenáče O.decaryi v Praze- Letňanech, hlavně abychom je porovnali během růstu s oním letitým řízkem. Vidíte, že už mladé rostliny mají v substrátu zaděláno na pěkný kaudex, teď zbývá jen napjatě čekat, zda se spolu s řezanou kolegyní probudí ze zimního odpočinku.    R.

Summary:

Description and experience with growing of Operculicarya decaryi from Madagascar.

Fotografie 2:

1. Rostlina v letní sezóně (Plant in summer seassion)

2. Detail kmene (Detail of trunk)

3. Mladá rostlina (Young plant)

4. Báze rostliny (Base of plant)