ZEL(e)NÉ LISTY

Neoregelia lilliputiana

Fotografie 1:

1. Neoregelia lilliputiana

2. Květ (Flower)

........................................

Bromélie byly pro mne vždy sympatické rostliny. Už dávno před tím, než jsem se dozvěděl o tillandsiích, které také do čeledi broméliovitých patří. Jejich tuholisté růžice a výrazně zbarvená květenství patřily už pěkných pár let zpět k tomu lepšímu, co tehdejší československá květinářství nabízela. Tak už víc jak dvacet let u mě žijí potomci původních rostlin rodu Cryptanthus a Billbergia.

A i když si mé srdce a většinu místa u oken získaly tilandsie, rozhodně se nevyhýbám seznámení s jinými dalšími, malými a zajímavými příslušníky čeledi broméliovitých.

Na jaře se ke mně dostala i Neoregelia lilliputiana. Líbila se mi už na obrázcích, které jsem do té doby viděl, ale skutečnost ještě předčila očekávání. Taková ta rostlina, co vám hned padne do oka a se kterou už se nechcete rozloučit. Co mě na ní tak zaujalo? Především byla sympaticky malá. V jejím případě naprosto platilo- co je malé, to je milé. Byla usazená v mechovém balu, namontovaném na kusu borové kůry, předurčená tak k epifytnímu způsobu života. Stejně tak by ale mohla růst v květináči nebo v závěsném košíku zasazená do směsi pro epifyty nebo bromélie. Protože patří k výběžkatým neoregéliím, jak se dál zmíním, měla už u starší rostlina výběžek s malou rostlinou, svým potomkem.

Měl bych vám stručně neoregélie představit, takže zalovím ve znalostech z knih Ing. Zdeňka Ježka Rostliny pro vzdušné zahrady a Bromélie v bytech, sklenících a zahradách. Rod Neoregelia je dost rozsáhlý. Ty nejznámější a nejčastěji pěstované neoregélie mají shodnou vlastnost jako některé tilandsie, před kvetením se jejich středové listy vybarvují různě výraznými odstíny nejčastěji červené barvy.

Ty zatím trochu méně známější jsou neoregélie ,které tvoří výběžky. Tedy vypouštějí odnože, ještě před tím než vykvetou, i po kvetení a někdy i ve větším množství. Tak v příznivých podmínkách mohou vytvořit trs složený z několika generací rostlin.

Neoregelia lilliputiana je nejmenší z této skupiny, měla by být nejmenší nálevkovitou bromélií. Podle knihy by její listy neměly přesáhnout délku pěti centimetrů. Nejdelší list u té mé měří sedm, ale možná to bude tím, že kytky, jak se musím přiznat trochu rozmazluji. Šířka toho listu je jeden centimetr a dva milimetry, tak si podle fotek uděláte představu o její velikosti.

Zelené listy jsou zvlášť ze spodní strany ozdobené hnědočervenými proužky a skvrnami. Při detailním zkoumání tuhých a možná se dá napsat i sukulentních listů (jejich tloušťka se vyrovná mnohým tilandsiím) se mě zdálo, že jsou pokryté i drobnými šupinkami. I když nevím, jestli jsou tak funkční, jako ty co mají tilandsie ke vstřebávání vody, rostlinu téměř každé ráno rosím převařenou vodou s kapkou hnojiva. Pořádně „zaleji“ i mechový bal. Aspoň trochu vody by se vždy mělo dostat i do středu růžice, do té malé nálevky, ze které vyrůstají nové listy.

Před pár týdny se ve středu starší rostliny začalo vyvíjet květenství. Poměrně rychle se zvětšovalo a potom v průběhu jednoho týdne vykvetlo postupně nejméně osm květů. Každý vydržel sice jen jeden den, ale i tak potěšil.

Snažil jsem se něco o této rostlině najít na internetu. Moc toho jsem nenašel. Měla by pocházet z Brazílie. Také jsem narazil na jeden americký internetový obchod, ve kterám neoregélie prodávali. N. lilliputiana patřila k těm nejdražším, myslím, že z nich byla nejdražší vůbec. Na českém internetovém obchodě, kde jsem ji koupil, je podstatně levnější.

Mám ji zavěšenou na okně, kde má dostatek světla i nějakou tu hodinu večerního slunce. Starší rostlina už před kvetením vypustila druhý výběžek (stolon) s budoucí odnoží, ta mladší už v té době měla výběžky dva. Časem ji zkusím pěstovat i v květníku ve směsi rašeliníku a bukové hrabanky. Myslím, že si tahle pěkná, malá a skromná rostlina, která zatím nepatří k těm známějším zaslouží větší pozornost všech rostlinám nakloněných lidí. Proto jsem vám ji dnes představil. J.K.

Foto © Martin Hetto, http://blog.hetto.eu/