ZEL(e)NÉ LISTY

Monsonia vanderietiae (L.Bolus) F.Alberts

Fotografie 1:

1. Monsonia vanderietiae

2. Poupě (Bud)

3. Listy (Leaves)

......................................

Asi vás zarazilo trochu zvláštní jméno v názvu článku, proto vám raději napovím, že bych chtěla psát o rostlině, která se původně (od roku 1932) jmenovala Sarcocaulon vanderietiae.

Začnu raději zeširoka pro snazší pochopení souvislostí, informace jsem opět načerpala z knihy Dicotyledons (Dvouděložné) od pečlivého systematika p. Eggliho.

Čeleď Geraniaceae, v které můžete najít keře, polokeře, geofyty i byliny, zahrnuje asi 750 druhů, rozdělených do 4 velkých rodů: Geranium, Erodium, Monsonia a Pelargonium. S kulturními rostlinami z prvních dvou rodů se setkáme hlavně na zahrádkách a skalkách; sukulentní rostliny najdeme hlavně v rodech Pelargonium a Monsonia. Nějaká pelargonia jsem vám už několikrát alespoň povrchně představila, zbývá tedy posledně jmenovaný – rod Monsonia.

Jak vlastně rod přišel k svému divnému jménu? Za vším stojí ženská – bylo to podle Lady Anne Monson, pravnučky Charlese II na počest návštěvy Kapska v druhé polovině 18.století.

Geograficky rod pokrývá oblast Afriky, Madagaskaru a jihozápadní Asie. Rozděluje se na dvě skupiny: Sarcocaulon (pro nadšené čtenáře Pána prstenů: neplést se Sauron J), v které najdete částečně dřevnaté, stonkové sukulenty a druhou je skupina Monsonia s bylinnými nebo kořenovými sukulenty.

Sarkokaulony a monsonie není úplně snadné pěstovat, jsou to zimní rostliny, které při mírném přisušení shazují okamžitě listy a naprosto nevyzpytatelně opět raší. Prakticky stále vás stavějí před otázku zalít či nezalívat. Pokud se v nich shlédnete, je asi lepší začít s nějakým nenáročným druhem a tím je i naše Monsonia vanderietiae, kterou jsme si pořídili předloni velmi levně na pražské výstavě. V přírodě – oblasti Východního Kapska – roste tato Monsonia jako nízký rozložitý keřík s tloustnoucímu kořeny. Přibývající větve s hnědou až olivově zelenou borkou jsou poměrně tenké – do průměru jednoho centimetru. Pokrývají je dva druhy nesukulentních listů, jedny listy mají listové řapíky krátké a druhé dlouhé. Řapíky po zaschnutí listů zůstávají na větvích a působí dojmem nebezpečných trnů. Pravidelných květů (více os souměrnosti) je nemnoho, u naší mladé rostliny se vždy otevírá jen jeden, ale vydrží i několik dnů. Má v průměru kolem 3,5cm a je zajímavé, jak postupně mění barvu: poupě je sytě růžové, stejně jako květ po otevření a s postupem času barva světlá až do skoro bílé s růžovým nádechem. Semeník jsem nikdy neviděla, ale podle příslušnosti do čeledi Geraniaceae budou asi semena podobná jako u dalších rodů: tenká s „ocáskem“, svinujícím se do spirály v okamžiku navlhčení.

Samotná rostlina se nejeví jako moc náročná na péči, vystačí si s obyčejným propustným substrátem a mírnou zálivkou (tak, aby v sezóně nezaschly listy). Prozatím nám odpouští všechny naše přehmaty (neopatrná či opominutá zálivka) a pravidelně kvete nápadným květem. Pokud vás tedy tento méně běžný rod oslovil, nezbývá mi, než vám pro začátek právě tuhle dnes už běžnější monsonii jen nadšeně doporučit. R.

Summary:

Desctiption and experiences with growing of south-African Monsonia vanderietiae from family Geraniaceae.

Fotografie 2:

1.+ 2. Květ (Flower)

3. Rostlina s květem (Flowering plant)