ZEL(e)NÉ LISTY

Monadenium spectabile podruhé aneb někdy se vyplatí neztrácet naději

Fotografie 1:

1.- 3. Nový stonek na bázi starého (New stem on the base of old stem)

...........................................................................................................

Ve svém prvním článku o M.spectabile jsem prohodila pár slov o stonkovém řízku dospělé rostliny, který jsem dostala v Rakovníku od legendárního pěstitele sukulentů MUDr. Svatopluka Ryby (srdečně zdravíme), když jsem se zmínila, jak po této parádní rostlině toužím. Asi patnácticentimetrový řízek byl poctivě zakořenělý, měla jsem si jen počkat, až torzo rostliny z nějakého adventivního pupenu pustí nový mladý stonek, který pak stačí znovu uříznout a zakořenit. Tím se člověk dopracuje k nové vzhledné rostlině. Pravda, postup to není jednoduchý, ale když uvážíte, že nové alespoň trochu vzrostlejší rostliny tohoto druhu se za hranicemi, nebo u nás v Praze – Letňanech po právu prodávají za nemálo stokorun… V okamžiku, když mi ho pan Ryba předával, bylo půl práce hotovo, řízek byl na vlastních kořenech a jevil se jako dostatečně životaschopný a bezproblémový.

Pak se však stalo, že velmi nadějné „očko“ na vrcholu rostliny zaschlo a řízek nasadil metodu mrtvého brouka. Bylo na něm vidět, že asimiluje, nikterak nestrádá, ale nic dalšího nedělal. I když to bylo jen torzo rostliny a ještě k tomu nepříliš vzhledné, zůstalo ve skupince dalších rostlin tohoto rodu. Zhruba za rok se k nám chystal pan Ryba na návštěvu a ptal se i na to, jak obrostlo M.spectabile. Když jsem mu líčila, že je to nějaké nemastné neslané, konstatoval, že už špalík možná nemá další životaschopné očko a sice bude dál vegetovat, ale bohužel bez kýženého efektu. Když k nám potom pan Ryba přijel, mimo jiné přivezl i malý semenáček M.spectabile, čímž mi udělal nemalou radost. O půl roku později jsem se neudržela, zapomněla na trpělivost a koupila si už vzrostlejší rostlinu. Ale to je vedlejší.

Jak už jsem líčila, snažím se vyhazovat co nejmíň živých rostlin (pokud možno žádné), i když by byly sebeohyzdnější. U sukulentů se toho dá dost zachránit ořezáním, přepěstováním ve vhodnějších podmínkách, tím, že ošklivé části odrostou, obávám se však, že mému špalíku už by nepomohlo nic. Několik návštěvníků se už usmívalo pod fousy, co že to pěstuju za zvláštní kus dřeva a proč už ho dávno nevyhodím. Špalík totiž minulý rok neudělal vůbec nic, jen se vesele z jedné (osluněné) strany zelenil a druhá strana byla naštěstí milosrdně zakrytá dalšími vzrůstnějšími druhy rostlin, protože jinak je ohyzdná jako noc, plná zacelených zaschlých kousků tkáně.

Před několika dny však v setrvalé situaci nastal radikální obrat. Přesazovala jsem kaudexní kolegy M.spectabile, a pak jsem se je snažila ve větších květináčích vrátit zpět na místo. Když jsem odsunovala špalík ještě víc do chumlu rostlin, všimla jsem si, že se za ním něco podivného zelená. Že by zase nějaký Oxalis megalorrhiza – cestovatel? Při podrobnějším prozkoumávání však vše vyšlo najevo. Úplně u paty špalíku rostl centimetrový nový stonek i s krásným velkým zeleným listem. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Myslím si, že můj špalík by si zasloužil nějaký metál za statečnost (a já za trpělivost). Moc se těším, jak bude nová rostlina vypadat, jak dlouho bude čerpat z původního kousku stonku energii a kdy přijde ten čas, kdy se odvážím nový stonek odříznout. Ale to už je hudba budoucnosti. A to je všechno? Jak zpívá jeden oblíbený bard z Těšína: „Jinak nic. Jen jsem vám to chtěla říct…“ R.

Summary:

Story about new stem on old stem´s cutting of M.spectabile..

Fotografie 2:

1. Nový stonek (New stem)

2. Mladý semenáč (Young seedling)

3. Monadenium spectabile