ZEL(e)NÉ LISTY

Monadenium coccineum Pax (1894) aneb Chróstal by mohl závidět

Fotografie 1:

1. Monadenium coccineum

2. Ztloustnutí báze řízku

3. Okraj listu

............................................................................

Malé plato rostlin rodu Monadenium zabírá v naší sbírce s bídou tak čtvrt metru čtverečního. Sem tam díky přebohaté nabídce firmy Specks – Exotica nějaké monadenium přibyde, sem tam díky nějakému našemu pochybení nějaké ubyde. Ale takový je život- vše nejde jen jako po másle. Vzhledem k tomu, že musím mít na zřeteli původ většiny rostlin tohoto rodu (teplá Východní Afrika), celá skupinka je zhruba ve středu našeho skleníku v blízkosti radiátoru, aby měla alespoň nárazovitě přísun tepla, kterého se přirozenou cestou hlavně v době podzimních a zimních inverzí zoufale nedostává. Podle toho, jak se rostlinky chovají, povětšinou jim to stačí. Druhou výhodou je, že s výjimkou čistě geofytních druhů jsou to rostliny docela nenáročné na velikost pěstební nádoby a složení substrátu (stačí jen zajistit jeho dobrou propustnost, takže bych to nezkoušela s čistou rašelinou či kompostovkou – určitě přidejte písek nebo ještě lépe trochu pemzy, o drenáži na dně už ani nemluvím).

Naše rostlina Monadenium coccineum původem ze severu Tanzanie je řízek ze starší rostliny, což je zřetelné na vytvářejícím se kaudexu pod zemí. Nadzemní část tvoří asi jako prst široké stonky, neustále se prodlužující do délky. Může jich být několik a velice neochotně se větví. Kýlnaté přisedlé listy s velmi zdobným zubatým okrajem růžové barvy rostou jen v horní části stonků, na spodní části po nich zůstávají trvalé jizvy.

Pokud dnes přistoupíte ke skupině našich monadenií, okamžitě si všimnete sytě růžově zbarvených stopek i cyathií – zvláštních květních obalů. S touto barvou určitě souvisí i jméno rostliny, protože coccineum znamená šarlatové či nachové. Vzhledem k tomu, že se neustále prodlužující stonky M. coccineum různě proplétají mezi ostatními druhy, květenství se objevuje na několika místech mezi dalšími květináčky. Dříve jsem se pokoušela stonky opřít o nějakou oporu, ale nakonec jsem rezignovala, musela bych asi přistoupit k řezu, což se mi moc nechtělo.

Na jedné z fotografií je vidět, že se čas od času podaří květy se zvláštní a pro monadenia typickou stavbou sprášit a vznikne protažená tobolka. Po dozrání se tobolka zdvihne a za teplého dne vystřelí semena do okolí. Pokud si tento okamžik neohlídáte (vatou či speciální „klíckou“), máte smůlu, oválná hrbolatá semena už nikdy nenajdete a pravděpodobnost, že se trefí zrovna do květináčku nějaké jiné rostliny je hodně málo pravděpodobná. Zachytíte- li zralá semena, klíčí docela bez problémů.

Problém může nastat s délkou rostliny, dospělá rostlina dorůstá délky i přes jeden metr. Ve sbírce v omezeném prostoru vám to jednoho dne nadělá vrásky na čele a chtě nechtě se asi musí přistoupit k radikálnímu řezu a rostlinu zkusit omladit. Myslím si, že v metrové podobě by udělala radost asi jen Chróstalovi, až ji na ZL zahlédne, určitě zbledne závistí... :-) R.

Fotografie 2:

1. Květenství M. coccineum

2. Plod uprostřed květenství