ZEL(e)NÉ LISTY

Lithops otzeniana Nel (1937)

Kdysi před lety mě vzala kamarádka na chalupu rodičů. Na tom by nic zajímavého nebylo, nebýt toho, že chalupa stála v malé vesničce na prahu Prachovských skal a kamarádky tatínek byl turistický průvodce ve výslužbě. On i kamarádka znali tento kraj jako svoje boty a byli na všechny zdejší zajímavosti náležitě pyšní. Podnikali jsme výlety po okolí po všech možných zajímavých kopcích a skalách, zkrátka dovolená přesně dle mého gusta.

Jednoho dne jsme takto se Šárkou vyrazily ve dvou na jeden pověstmi opředený kopec, patřící k dominantě okolí Jičína. Překvapilo mě, že si Šárka s sebou bere zvláštně upravenou motyčku a brzy jsem pochopila, proč tomu tak bylo. Kdejakou polní cestu v této oblasti totiž vysypávají štěrkem z relativně nedalekého lomu v Kozákově. Při vyslovení tohoto jména asi zbystří všichni, kteří se alespoň vzdáleně zajímají o neobyčejné kameny. Šárka celou cestu klopila hlavu, tu a tam se sehnula a motyčkou ťukla do kamene na cestě. K mému překvapení se občas objevil surový achát, pokaždé jiných barevných odstínů. Nebudu už vás zdržovat líčením následovného přebírání, třídění, žebrání u povolaných o broušení, prostě mám na tehdejší týdenní dovolenou nádhernou památku v podobě vybroušených polodrahokamů. Jeden z těchto achátů mléčného zabarvení mi připomíná svou kresbou okénka na horní straně listů jihoafrické rostliny, kterou jsem si vybrala pro dnešní článeček.

Začala jsem správně zeširoka, že? Bývá to v poslední době docela v módě a hlavně se to k dnešnímu Lithops otzeniana celkem hodí. Je to v mých očích skutečně takový polodrahokam mezi dalšími příbuznými. V samotných průsvitech listů rostliny pluje několik různě tvarovaných ostrůvků a okénka lemuje množství výběžků našedlé pokožky. Daly by se z toho poskládat zajímavé geodetické mapy, přitom mapa každého listu by byla odlišná od té předchozí. Barva pokožky může mít nejrůznější odstíny šedi (ano, i šeď se může lišit –snáze pochopí především čtenáři s výtvarným talentem): zelenošedou, modrošedou, hnědošedou či všechny dohromady. Díky typickému vzhledu hlubokých průsvitů listů L. otzeniana snadno rozpoznáte od dalších druhů s okénky, protkanými různými žilkami a tečkami.

Vše se završí právě nyní v září (alespoň u nás ve sbírce). Ze škvíry mezi listy vyleze žlutý květ s bílým středem a za tepla se otevře doširoka (průměr až 3,5 cm). Jak jsem si všimla při focení, květy vydávají slabou příjemnou vůni, pravděpodobně lákající hmyzí opylovače. Po sprášení vznikají tobolky s pěti komůrkami, obsahujícími nahnědlá semena.

Lithops otzeniana roste údajně v malé oblasti na sever a severozápad od lokality Loeriesfontein (oblast u Calvinia v jihoafrické provincii Severní Kapsko). Patří k mým nejdéle pěstovaným litopsům- když jsem tento druh zahlédla na jedné z pražských výstav, zákonitě skončil mezi tehdy zakoupenými rostlinami a jak vidíte, daří se mu dodnes. Pěstitelské nároky nebudu opakovat, stačí si prostudovat články o předchozích druzích rodu Lithops na ZL, případně na jiných sukulentních webech. Letos se všechny druhy mého malého litopsího stádečka po letech dočkaly přesazení do větších nádob a podle intenzity nakvetení a spokojeného vzhledu rostlin soudím, že na to už delší dobu netrpělivě a hlavně toužebně čekaly. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Lithops otzeniana from family Aizoaceae.

Fotografie 2:

1.+ 2. Lithops otzeniana s květy (L. otzeniana - flowers)