ZEL(e)NÉ LISTY

                           Kalanchoe orgyalis Baker

Fotografie 1:

1. + 3. Větší forma K.orgyalis ( Larger form of K.orgyalis)

2. Detail listu ( Detail of leaf)

........................................................................................

Nooo, konečně! museli si říct všichni naši čtenáři (dnes už víc než tisícovka), kteří se na stránky ZL dostali přes heslo „Kalanchoe“, aby pak našli jen jeden jediný druh (alespoň zrovna jeden z nejatraktivnějších). Po čase k němu sice přibyl další, ale ten často mnozí mohou považovat za plevelný a tudíž zdánlivě méně zajímavý. Přidávám proto další moc hezký (jiné nám nesmí už jen kvůli místu přes práh skleníku J ) madagaskarský druh – K.orgyalis. V minulém roce se nám sešly hned dvě formy tohoto druhu, každá z jiného zdroje.

Abych učinila zadost encyklopedickým údajům, musím uvést, že K.orgyalis roste v nejsušší jižní a jihovýchodní části Madagaskaru, napovídá nám to tedy, že je zvyklá na velmi tvrdé podmínky k životu. V této oblasti často neprší i třeba 10 měsíců, proto zde najdeme vysoce sukulentní druhy rostlin, včetně nenáročných zástupců rodu Kalanchoe. Vzpomínám si, že jsem jednou od jedné sbírkové rostliny vytrhla jako plevel nějakou neznámou kalanchoi a dala ji do prázdného květináčku pod stůl, protože jsem neměla to srdce ji rovnou hodit do koše. Stalo se to vloni koncem léta a ta chudinka rostlina bez jediné kapky vody nakonec nedávno i vykvetla. Přemýšlím o tom, že ji za výdrž nakonec normálně zasadím a zařadím někam hodně do kouta, kde svými semeny nebude obtěžovat další rostliny. Ale vrátím se ke K.orgyalis. V přírodě roste jako celkem vysoký keř (až 2 m vysoký). Rostlina je charakteristická hnědooranžovým plyšovým povrchem svých řapíkatých listů na horní straně listové čepele. Pokud bychom se podívali hodně zblízka, zjistili bychom, že na listech jsou vlastně jakési šupiny s chlupy a někdy i voskovými výpotky a vše se po silnějším přitlačení stírá z povrchu listu. Spodní strana listů je světlounce šedozelená. Celkově jsou listové čepele 5 – 15 cm dlouhé a 3,5 – 10 cm široké, na bázi jsou zúžené a jejich konce jsou zašpičatělé. Ani jedna z několika rostlin tohoto druhu nám ještě nekvetla, musím si tedy pomoci literaturou – květenství je od půl metru do 1m vysoké a samotné zvonkovité květy, tak typické pro rod Kalanchoe mají žlutou barvu.

Dostávám se k výše jmenovaným dvěma formám. První z nich bývá velmi často využívána bonsajisty na nejrůznější kompozice, má totiž velice drobné listy, na nichž rezavěhnědý povrch nádherně vynikne. Těžko říct, zda si rostliny miniaturní velikost listů uchovávají za všech okolností, nebo zda za ideálních podmínek (substrát, hnojivo) po čase nabydou do větší velikosti. Druhá forma jsou klasické rostliny, které už tolik vzhledné nejsou, ale dokud nám neprobourají střechu skleníku, mají v naší sbírce také své čestné místo. Ať tak, či onak, je K.orgyalis velice dekorativní druh bez větších nároků na péči. Vystačí si s jakýmkoliv propustným substrátem, nádobou, jdou množit třeba i z jednotlivého listu a hlavně (jak jsme letos vyzkoušeli), nepotřebují v zimě vyšší teploty, jako některé další madagaskarské rody a druhy.

Další list v našem werbáři, patřící rodu Kalanchoe je právě u konce a snad důstojně doplní doteď tak chudé zastoupení tohoto jinak velmi bohatého rodu.   R.

Summary:

Description and experience with growing of Kalanchoe orgyalis from Madagascar.

Fotografie 2:

1. Skupina stonků ( Group of stems)

2. Mladá rostlina ( Young plant)

3. - 4. Forma s malými listy ( Form with small leaves)