ZEL(e)NÉ LISTY

Jatropha macrantha Müller Angoviensis (1865)

Fotografie 1:

1. Stonek (Stem)

2. Jatropha macrantha

3. Nové květenství (New inflorescence)

............................................................

Letošní léto by se dalo nazvat květovými žněmi. Řada rostlin v naší sbírce vykvetla k naší velké radosti vůbec poprvé. U těch, které máme třeba jen rok, dva, to není tak překvapivé, ale potěší to u rostlin, které u nás rostou už několik dlouhých let a celou tu dobu se vždy jen olistily a jinak nic. Když letos v květnu obrazil několikaletý řízek J.macrantha, nejdřív se daly na vrcholu rozpoznat jen nové listy. Za nějakou dobu však bylo čím dál, tím víc zřetelnější, že tento rok mě rostlina neodbyde jen listovím, ale konečně předvede i svoje květy. Nejásala jsem pochopitelně předčasně, aby si to jatrofa ještě nakonec nerozmyslela, ale když se stopka květenství začala prodlužovat, musela by kytka jen krutě přeschnout, aby akci nedovedla do vítězného konce (strašná to sportovní fráze). A vezměte si, květenství poprvé vykouklo mezi listy na konci května a teď máme září a ještě na něm dokvítají poslední květy! Uznejte, že to není nějaká chvilková záležitost. Mezitím jatrofa stihla shodit listy, takže ji po odkvětu už nechám zaslouženě odpočívat do příští sezóny.

Má rostlina má zhruba dvacet centimetrů, v peruánské přírodě ( a asi i v kultuře našich skleníků) však může narůst až do jednometrového keře se ztloustlým stonkem a tlusťoučkými větvemi. Na nich jsou zřetelné jizvy po opadaných listech, rok co rok vyrůstajících na koncích jednotlivých větví. Listy na několikacentimetrových řapících jsou široké, u báze široce srdčité, s třemi oválnými, zašpičatělými laloky na okrajích. Na koncích větví se kromě listů objevují i žláznaté palisty, klasická ozdoba většiny rostlin rodu Jatropha. Samotné květenství je nevysoké s nahloučenými výraznými červenými květy (macrantha znamená velkokvětá), o odstín tmavšími, než u na ZL již představené J.podagrica (na fotografiích to není tak zřetelné díky různému nasvícení). S tou má J.macrantha podobnou strategii kvetení. Nejdříve se v centru květenství objeví samičí květ (s bliznou, čnělkou a semeníkem), a pak se kolem něj postupně po celou dobu květu otvírají jednotlivé samčí květy (s tyčinkami). Korunní lístky jsou docela velké, na naší rostlině má květ v průměru kolem 2,5 – 3cm. Literatura udává průměr až 4cm. Po sprášení vznikají v trojčetné tobolce podlouhlá žlutohnědá semena, která není jen tak snadné „donutit“ ke klíčení. Rostlina je samosprašná, ale musí se vám sejít ve stejnou dobu otevřený samičí a samčí květ, nejlépe na dvou různých květenství stejné rostliny, což u nás zatím nehrozí, protože rostlina se ještě nerozvětvila. Až dokvete poslední květ květenství, přestanu ji zalívat a počkám do jara, až zase naraší.

Pěstování má jen velmi málo úskalí, naše jatrofa si libuje v pemzovém substrátu a potřebuje v sezóně docela dost vody. Tenké listy, podobně jako u dalších jatrof, i přes jedovatý latex velmi chutnají sviluškám, takže máme dvě možnosti na výběr. Buď preventivně stříkat chemií na obranu proti této potvoře a počítat s občasným požkozením listů (po postřiku na nich občas zůstávají nepěkné skvrny), nebo nechat svilušku hodovat za cenu předčasného opadu požkozených listů.

Pokud se poštěstí, mohla by příští rok vykvést i druhá J.macrantha v naší sbírce a třeba by se zadařilo sklidit nějaké to semeno na pokusy s výsevy. Se semeny tohoto druhu to totiž není tak snadné, jako u J.podagrica a chce to už provádět různé triky a kouzla, aby se člověk dočkal generativního potomstva. Takže budu příští rok doufat…R.

Summary:

Description and experiences with growing of  Jatropha macrantha from Peru.

Fotografie 2:

1. Samičí a samčí květ (Female and male flower)

2. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)

3. Jeden z posledních květů (One from the last flowers)