ZEL(e)NÉ LISTY

Ipomoea lapathifolia Gottfried (1894) – nezmar, který přežije snad úplně všechno

Fotografie 1 - Ipomoea lapathifolia

..........................................................................

Ruku na srdce – občas člověku nezbývá než si přiznat, že je tak trochu kopyto. Některé rostliny se mu zdají být začarované, a ať to s nimi zkouší, jak to zkouší, výsledek bývá tristní. Chyba často nebývá v rostlinách, ty se většinou snaží udržet při životě „zuby nehty“. Jejich nový majitel jim asi neposkytne to, co by se jim alespoň trochu zamlouvalo, rostlinky nežijí, ale pouze přežívají, až jednoho dne tiše dochřadnou... Pokud je pěstitel soudný, s přibývajícími lety podobné případy ubývají, protože on sám uzná, že nemá smysl pouštět se do pěstování některých zakletých druhů mermomocí. Takto jsem třeba já rezignovala na druh Dorstenia hildebrandtii v. schlechterii. Je to ani ne pár měsíců, co jsem to s touto rostlinou zkusila asi počtvrté v domnění, že už vím, co jsem dřív dělala špatně. Rostlina byla chvíli spokojená a pak během několika dnů totálně odešla na mokrou hnilobu. Musela jsem ale opět uznat, že za tím asi není jakási kletba pana Schlechtera, ale prostě moje ne- umění.

Dnešní povídání je však o zástupci úplně jiného rodu. Pro kaudiciformní svlačce ze všech koutů světa jsem měla vždy velkou slabost, přestože jejich pěstování přináší několik malých úskalí. Pokusím se je stručně vyjmenovat a snad ani nemusím každé z nich rozvíjet: sviluška, různé oblasti původu, zavírání rozkvetlých květů již brzy dopoledne. Zatímco s rostlinami rodu Ipomoea z amerického kontinentu nemám vesměs problém, u afrických je to už jiné. Zde se najdou druhy, které se alespoň v naší sbírce chovají nevyzpytatelně, někdy se zdají být naprosto spokojené, aby pak najednou docela rychle skonaly. Když je člověk zahlédne v nabídce různých pěstíren nafocené s květy, jen těžko se odolává. Ceny nebývají ve srovnání s jinými vzácnějšími kaudexy přehnaně závratné, takže si řeknete, že to s nimi zkusíte. Celé léto jsou spokojené, zvlášť, když je alespoň párkrát ošetříte preventivně proti invazi hladových svilušek. Horší je to v období stagnace. Teprve teď se ukáže, jestli jste rostliny včas přemístili na vhodné zimoviště. Nejcitlivější na včasné teplé zazimování se zdají být kaudexy z východní Afriky. Zde se vyplatí neváhat a nenechat rostliny projít prvními nočními poklesy teplot až někam k nule. Rostliny se zdají, že vše ustály bez újmy na zdraví, aby pak o několik měsíců později najednou začaly odehnívat. Pak už se ne vždy podaří kaudex zachránit odstraněním odumřelé části.

Dnešní Ipomoea lapathifolia je přesný příklad podobného problému. Nakoupili jsme ji jako východoafrickou I. sp. bílý květ s růž. středem. Díky dnešnímu článku jsem trochu zapátrala v jedné lokální odborné literatuře (Plants of Kenya) a zjistila si pár tipů, které jsem pak dohledávala s pomocí internetového vyhledávače. Nejvíc podobná se zdála právě I. lapathifolia.

První rok přežila bez viditelných problémů, druhý rok předvedla i květy, aby následující zimu přišla o docela rozsáhlou část svého růstového vrcholu. Jirka zakročil a pokusil se odstranit všechny odumřelé části. Rostlina vypadala, že to má za pár, nakonec však překvapila a loňskou sezónu vyhnala několik náhradních bočních růstových vrcholů. Později se objevily i přisedlé čárkovité listy. Přestože jsme ji na konci sezóny včas odnesli do tepla na polici v bytě, v zimě se osud zopakoval – opět odhnila část vrcholu. Ač už nad ní Jirka opět lámal hůl, po očištění se zdá, že neřekla své poslední slovo. Opět se objevily náhradní pupeny, takže nyní už jen čekáme na nové listy.

Včera večer u nás proběhla debata nad kaudexovými rostlinami s velkým obdivovatelem a pěstitelem všelijakých kaudexů Vláďou Hrachem a došla řeč i na téma jejich občasné zkázy. Vláďa přišel se zajímavou myšlenkou, že naše I. lapathifolia netrpěla přehnaným vlhkem, ale právě naopak nedostatkem vody v určitém období. I Jirka si vzpomněl, že si na své cestě v Keni všimnul zajímavého jevu. Přestože vrchní vrstva substrátu na stanovištích byla totálně proschlá, pod ní v hloubce byl substrát mírně vlhký. Tady dole mívají kaudexy kořeny a mírné vlhko v kombinaci se suchem nahoře udržuje rostlinu v jakési pohotovosti – neroste, ale ani úplně nespí. Adventivní pupeny jsou stále připravené na další nárazový přísun vláhy. Ten nesmějí promeškat, vždyť si nemohou být jisté, kdy zase přijde další, nemohou se proto probouzet dlouhou dobu jako ty, které rostou v oblastech s jasným rozdělením roku na jedno suché a jedno vlhké období. Zrovna tak se chová Jirkova východoafrická Cyphostemma betiforme, která se okamžitě po jednom náhodném zalití okamžitě olistí, aby při dalším opomenutí zálivky olistění zase ztratila.

Je neskutečné, jakou životaschopnost dokážou rostliny předvést. Vystačí si s málem- v tomto případě to jsou zdravé tkáně kaudexu, které vytvoří nové růstové vrcholy. Pokud by se rozdávaly medaile za statečnost rostlinám – naše I. lapathifolia by si zasloužila jednu z nich. R.

Fotografie 2:

1. Růžovofialový střed bílého květu I. lapathifolia

2. Nový náhradní pupen

3. Kaudex po odstranění odumřelých částí