ZEL(e)NÉ LISTY

Impatiens tuberosa H. Perrier (1933)

Fotografie 1:

1. Impatiens tuberosa

2. Zygomorfní květy

...............................................

Některé rostliny se k nám pěstitelům mohou dostat v nepravou chvíli. Myslím tím to, že jsme hrubě nepřipraveni a nevíme téměř nic o podmínkách, které rostlina potřebuje ke spokojenému životu. Zkoušíme ji pak přinutit přizpůsobit se tomu, co ji v daný okamžik můžeme nabídnout. Rostlina se chvilku zdá, že to nějak zvládne, pak však chřadne, chřadne, až definitivně dochřadne. Není to veselý začátek povídání, bohužel si to však vyzkoušel s některými přírůstky do sbírky asi každý pěstitel. Ten zkušený se tomu snaží předejít posháněním co nejvíce informací z literatury nebo ještě lépe od lidí, kteří ony cenné zkušenosti již mají. Začátečník je na tom hůře, mnohem častěji se pouští svéhlavě do pěstitelských dobrodružství s naprosto nejistým osudem.

Mně se něco podobného přihodilo v hluboké minulosti s dnešním druhem Impatiens tuberosa. 2 vzrostlé rostliny tohoto druhu mi byly svěřeny do „péče“, bohužel určitě i přičiněním naprostého nedostatku zkušeností i informací podobně jako další ne úplně jednoduché a v té době (před 11 lety)  i neobvyklé rostliny ze stejné oblasti (Zygosycios tripartitus, Pachypodium horombense, Aloe paralelifolia atd.) postupně viditelně skomíraly, zkrátka nebyly spokojené a něco, co jsem jim poskytovala či naopak neposkytovala, přispělo k jejich pomalému zanikání. Dodnes na to vzpomínám se smutkem v duši, proto mě velice potěšilo, že mi letos koncem jara Petr Pavelka svěřil do péče řízek I. tuberosa a po letech jsem byla (o něco málo zkušenější a hlavně opatrnější) přinucená pokusit se pro mě vzácnou rostlinu nějakým způsobem pěstovat tak, aby byla spokojená.

Co se lze o tomto druhu dozvědět z dostupné literatury? Ve velké Rauhově publikaci o madagaskarských rostlinách toho bohužel pěstitel moc nenajde, snad jen, že geograficky pochází ze severozápadu ostrova (důležitý poznatek je, že roste na vápencích), tudíž potřebuje k životu docela teplo a v době vegetace i dost vody. Další dílčí informace se dočtete v encyklopedii U. Eggliho. Už jen čeleď Balsaminaceae je taková zvláštní, patří do ní rod Hydrocera s jediným druhem a pak velkorod Impatiens (zhruba 850 druhů !), mezi něž patří i nám dobře známé, bohužel až plevelně rostoucí netýkavky (netýkavka žláznatá či všudepřítomná lesní netýkavka malokvětá), typické střílením semen do širokého okolí.

Jen hrstička druhů si díky sezónním srážkám vytvořila zásobní orgán v podobě hlízy či pachykaulu. V kulturách se právě nejčastěji objevuje madagaskarský I. tuberosa se zásobní plochou hlízou (průměr až 30 cm) a křehce dužnatými, sezónně zasychajícími stonky s oválnými či kopinatými listy na špicích. Listy upoutají svým vzhledem, vrchní strana je leskle tmavě zelená, spodní je tónovaná do červenofialova, okraje jsou zoubkované. Na naší rostlině se velmi záhy objevila bílá poupata, která se přerodila v zygomorfní jemně růžovofialové květy se žlutými znaky  a červeným žilkováním uvnitř. Venku sepaly vybíhají v jakousi ostruhu. Rostlina je samosprašná, vytváří kyjovité plody, které po uzrání po sebemenším dotyku „ rozstřikují“ semena kolem sebe, je třeba tedy onen okamžik ohlídat a semena nějak polapit.

Já jsem se rozhodla s těmito zvláštními netýkavkami (kromě I. tuberosa zkouším pěstovat i exotický a mnohem vzrůstnější  I. mirabilis) zacházet jako s pokojovkami. Umístila jsem je na stolek pod oknem v kuchyni, kde normálně pěstujeme menší vyseté semenáčky a zkoušíme zakořeňovat řízky. Chodím kolem několikrát denně a vše zde umístěné mám tzv. pod dozorem. Nemůže se tedy stát, že by zde rostliny trpěly chladem či nedostatkem vody, všimnu si také každé změny v jejich stavu, takže se snad vyvaruju nějaké osudné chyby. Ty peníze, které podobné netradiční rostliny stojí, člověk nějak oželí, ale ta práce s nimi, která přijde vniveč, pak člověka dlouho mrzí a zkazí mu trochu chuť se do podobných dobrodružství pouštět. Já doufám, že z výsevů dostanu nějaké potomstvo, kde už si nějaký ten přehmat budu moci dovolit. Jen nesmím zapomenout na slova mého kolegy v práci: čím víc se člověk o něco stará a chodí kolem po špičkách, tím víc se může stát, že udělá nějaký přehmat. Někdy snáz přežije v koutu zapomenutá rostlina, žijící si svým vlastním životem, než opečovávaná a obletovávaná kytka, které dopřáváme všeho vrchovatou měrou a mnohdy to s tou péčí trochu přeženeme. Chce to asi najít nějaký rozumný kompromis, ale tak je to vlastně v životě asi s lecčíms…   R.

Summary:

Description and experiences with growing of Impatiens tuberosa from Madagascar.

Fotografie 2:

1. + 3. Impatiens tuberosa

2. Květ