ZEL(e)NÉ LISTY

Huernia quinta (E. Phillips) A. C. White & B. Sloane (1937)

Fotografie 1:

1.+ 2. Huernia quinta

...............................................

H. quinta jsme viděli v květu při loňské návštěvě u Mirka Kirejeva. Padla mi hned do oka, ani jsem nemusela moc prosit a už jsem si jeden kousek nesla spolu s dalšími rostlinami domů. Radost ze zelených dárečků trochu zkalila komplikace, kdy jsme se na večerní zpáteční cestě museli asi 50km vracet zpět k Mirkovi pro mnou zapomenutý batoh s netbookem ….. Bez květů, jak už to u většiny huernií bývá, je to tuctová „stapelka“ se vzpřímenými tlustějšími stonky, na kterých najdete jen 4- 5 žeber, složených z nevelkých hrbolků a občas se mírně stáčejících kolem dokola. Konce ani ne půlcentimetrových hrbolků zdobí bílé zbytky zakrnělých listů. Když máte více různých huernií pohromadě, nevíte čeho se máte chytit, když se snažíte najít zásadnější rozdíly. Zkrátka, musíte si počkat, až vám rostlina na nejmladších stoncích nadělí pozornosti v podobě nezaměnitelných květů.

V případě H. quinta je to pozornost opravdu hodně povedená. Nejdříve se objeví načervenalá poupata, která se později otevřou dokořán a odhalí své smetanovobílé nitro, ozdobené v užší části jemnými tmavě zakončenými bradavičkami. Tyto tečky by měly tvořit pět prstenců, podle nichž získala rostlina své druhové jméno. Květ je pentagonální (větších špičtých laloků je 5). Když se pozorně zadíváte na makrofotografii, všimnete si i drobounkých červených teček po celé vnitřní ploše květů. 

Koncem 80. let došlo na popis druhé variety tohoto druhu. H. quinta var. blyderiverensis pochází z africké provincie Mpumalanga (H. quinta var. quinta roste v Northern Prov. a rovněž v Mpumalanga). Ke svému jazykolamnému jménu přišla podle místa, kde byla poprvé sbírána (kaňon Blyde River). Od své starší sestry se liší větším květem opět s příčnými liniemi z tmavých teček a při pohledu z boku zřetelným přiškrcením ústí trubky květu.

Ještě doplním několik poznámek o pěstování. Rozrůstající se trs je dobré čas od času omladit, nebo rostlině poskytnout nějakou větší misku, jinak se nové stonky vyvěšují a rostlina se brzy začne převažovat na nějakou stranu. U stapeliovitých obecně se vyplatí alespoň jednou za sezónu provést preventivní zálivku nějakým systémovým insekticidem, zabrání se tak rozšíření kořenovek či vlnatek. Pro ty je dužnaté tělo a kořeny jakékoliv stapelky úžasnou „ňamkou“, které jen ztěží odolávají. Se zálivkou to nemusíte nikdy přehánět, v létě zhruba 1x za týden až 14 dní (tím chci naznačit, že jakékoliv opomenutí zálivky z důvodu nepřítomnosti, zaneprázdněnosti či sklerózy je snadno odpuštěno a projeví se jen mírným scvrknutím těl), během chladných měsíců vodou záměrně hodně šetřím a zalévám minimálním množstvím třeba jen 1x za měsíc (rostlina je v prostředí, kde se teploty pohybují od 6 do 15° C).

Jak nám ty „stapélky“ pomalu do sbírky přibývají, nestačím obdivovat variabilitu jejich květů. Jen doufám, že pěstitelé, ke kterým se letos chystáme, budou mít všechny stapeliovité rostliny bez květů anebo jen s květy nenápadnými či nezajímavými, aby nás zase nelákalo si další druhy přibrat do sbírky. Kam má člověk tu nádheru pořád dávat? R.

Summary:

Description and experiences with growing of Huernia quinta from South Africa.

Fotografie 2:

1. Detail květu (Detail of a flower)

2. Květ H. quinta (The flower of H. quinta)