ZEL(e)NÉ LISTY

Hibiscus caerulescens Baill.

Fotografie 1:

1. H. caerulescens jako mladý semenáč

2. List

3. Kvetoucí H. caerulescens

..............................................................................................

Po pravdě musím dopředu konstatovat, že rostlina, kterou jsem si pro dnes vybrala, vlastně ani na stránky ZL skoro vůbec nepatří. Zatím. Máme totiž v plánu vytvořit další oddíl werbáře, a to skupinu nesukulentů. Rostlin, které vlastně žádný druh sukulence nemají a nevyužívají. Při zařazování některých rostlin, o kterých jsme v minulosti psali, jsem občas váhala, kam je vlastně přiřadit a ruku na srdce – tam kde skončily (Werbář - sukulenty), vlastně vůbec nepatřily. Znamená to ale sáhnout do našeho indexu, změnit zpětně několik adres u starších článků, což bude chtít čas, který teď nemáme. Omluvte tedy už po několikáté faktický „renonc“ při zařazení rostliny, víme o něm a v dohledné době jej napravíme (slibem nezarmoutíme).

Ibišek modravý – takto by se dalo přeložit latinské jméno rostliny. Ne, nezbláznila jsem se, že jsem se o něm rozhodla psát. Ibišky opravdu nejsou mojí krevní skupinou, ale kdybyste měli možnost vidět letitou rostlinu, jako já před lety v jedné české botanické zahradě, asi byste také neodolali nabídce řízků a semen. Byl to nevelký keřík s netradičně horizontálně rozloženými větvemi a drobnými oválnými listy. Řízek se uchytil a záhy ukázal v poměru k listům velké namodralé květy. Statečně kvetl docela dlouhou dobu, než jsem jednou zapomněla na zálivku a bylo po kráse. Naštěstí tu byla ještě semena, která vyklíčila a nyní díky tomu máme dva nové semenáče. Už od mladého věku ctí habitus dospělé rostliny a větve rozprostírají zarputile do stran, nikoliv nahoru jako jiné druhy.

Tentokrát jsem zalévala poctivě, přesto oba semenáče nevypadaly spokojeně, všelijak kroutily listy a moc nepřirůstaly. Stačilo je však stáhnout z výslunného místa do přistínění pod jinou velkou kytku a ejhle – listy se narovnaly a rostliny se daly do bujného růstu. Po měsíci začaly nasazovat i poupata a nyní kvetou jedním květem za druhým. Mohlo mě to napadnout, horizontální styl růstu přísluší typickým podrostovkám – větve se prodírají pod ostatními rostlinami a využívají jejich stínu. Tím se vyhnou většímu odparu vody z listů a obstojí i v tak teplém a někdy i suchém podnebí, jaké má ostrov Madagaskar. Už u malých rostlin - semenáčů je navíc zřetelné ztloustnutí kmínku těsně nad zemí, což u řízku chybí a je pravděpodobným důvodem neschopnosti přežít krátkodobé sucho.

Při pátrání po informací na netu jsem zažila celkový neúspěch, najdou se nejrůznější zmínky včetně rozdělení na 4 variety: atalofosy, bevilanyensis, základní caerulescens a humbertiellus, chybí však nějaké podrobnější pojednání o samotné endemické rostlině. V tom je však výhoda internetu, až se jednou něco objeví, ráda tento článek doplním. R.

Fotografie 2:

1. H. caerulescens - mírně ztloustlá báze

2. Kvetoucí řízek

3. Květ