ZEL(e)NÉ LISTY

Haworthia wittebergensis W.F.Barker (1999)

Fotografie 1:

1.+ 2. Dvě formy H.wittebergensis (Two forms of H.wittebergensis)

3. Detail listů (Detail of leaves)

......................................................................................................

Chvíli mi trvalo, než jsem si pro další list ZL vybrala nějakou havorcii. U některých skupin je to jednoduché, čekáme, až rostlina nakvete, aby byl werbářový list o ní téměř dokonalý a výběr je tudíž velice snadný. Havorcie vděčně kvetou celou sezónu, jedna je hezčí než druhá, takže se vybírá podstatně hůř. Od některých druhů mi chybí některé variety, takže by obrázek nebyl celistvý, tudíž jsou mimo hru (doufám, že v budoucnu se mi podaří chybějící kousky doplnit). Že bych vybrala tu s proužky, nebo s perličkami, tamta má zase krásná okýnka v listech, a ta vzadu má dokonce chloupky na povrchu…Možná by zabralo rozpočítadlo, nebo výběr nejlépe nafoceného druhu. Nakonec padla volba na tu, o které jsme v poslední době nejvíc mluvili. Haworthia wittebergensis. Druh, od kterého jsem umořila už dvě rostliny, protože jsem neměla čas přečíst si a přeložit, jaké vyžaduje v kultuře podmínky. Tedy tak trochu černé svědomí, které chci vyčistit aktuálním článkem.

Našich 6 rostlin máme ve sbírce třetí sezónu. Zatím se drží a letos poprvé vykvetly najednou hned 4 z nich. Dovoluji si tedy seznámit vás s touto nepříliš obvyklou havorcií, pocházející z jihoafrického Západního Kapska, z oblasti pohoří Witteberg, podle kterého dostala i své jméno (všimněte si data prvního popisu – je to ani ne 10 let). Dnes už jsou v kultuře rostliny i z dalších lokalit (Laingsburg, Keurfontein a Rooinek Pass, odkud jsou naše rostliny). Všechno je to však malá oblast, přesto se i na tak malém území najdou mezi rostlinami drobné rozdíly.

Ale nepředbíhejme.

Rostlina roste v bezstonkové růžici s dvěma až třemi desítkami listů. Ty jsou v našem případě tuhé, nepříliš dlouhé, s bílými zoubky na okrajích a spodním kýlu. Konce listů mohou v suchém období zasychat, takže ve své domovině, kde rostlina roste přistíněná ve štěrbinách skal, působí víc jako trsík přischlé traviny, než jako havorcie. Rostlina později může pomalu odnožovat, čímž se dojem trávy ještě umocňuje. V kultuře mají listy tendenci blednout a prodlužovat svou délku. Je to i proto, že H.wittebergensis nemá v oblibě prudké slunce, dělá jí líp mírné přistínění. My jsme to riskli a spoléhali se na to, že přes ohnutý polykarbonát proniká světlo rozptýleně, rostlina má tím pádem světla víc než dost a zatím jí to nijak nevadí. Díky tomu si uchovává svůj kompaktní vzhled a její listy jsou stále kraťoučké. Na druhou stranu, může jít o krátkolistější formu, takže na tom možná naše podmínky žádnou zásluhu nemají. Další dobrou radou z odborné knihy je potřeba občasné zimní zálivky, čímž se tento druh liší od svých suchomilnějších kolegyň. V růstové sezóně od jara do podzimu dostává pravidelné dávky vody, spolu s H.blackburniae v.graminifolia, H.altissima více častěji, než další druhy. Je to však možné díky menším květináčkům, v kterých jsou kytky zasazeny a hlavně díky propustnému substrátu, který velice snadno vysychá.

Už jsem nakousla, že letos se kytky předvedly i v květu. Květenství je jednoduché, bílé květy se zelenými proužky jsou řídce rozmístěny na stopce, dlouhé do 30cm. Díky mé usilovné snaze se podařilo na dvou rostlinách vyrobit i 2 plody – úzké trojboké tobolky, z kterých očekávám trošku drobnějších hnědavých semen. Musím však počkat, až tmavězelené tobolky dozrají a mírně puknou.

Docela se těším na zimní výsev, už jen kvůli tomu, že mám na svědomí výše zmiňované 2 rostliny z jiné oblasti, budu ráda, když přiložím ruku k mírnému rozmnožení tohoto nepříliš obvyklého a zatím ještě ve sbírkách málo zastoupeného druhu. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Haworthia wittebergensis from Western Cape in South Africa.

Fotografie 2:

1. Květ (Flower)

2. Květenství (Inflorescence)

3. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)

4. Tobolka (Capsule)