ZEL(e)NÉ LISTY

Haworthia viscosa (Linné) Haworth

Fotografie 1:

1.+ 2. H.viscosa

3. H.viscosa f.beanii, 10km NE of Patense, RSA

..........................................................................

A máme tu další kousek z rozmanitého rodu havorcií. Proč jsem si vybrala zrovna H.viscosa, ze mě nedostanete ani pod pohrůžkou násilí, prostě jsem si procházela fotky a usoudila jsem, že zrovna o ní bych vám zase mohla říct něco bližšího. Možná je to i tím, že se stavbou těla se sloupkovitým růstem hodně podobá kytkám rodu Astroloba, přesto to Astroloba není, což už asi poznáte podle souměrného „pyskatého“ květu (souměrnost podle jedné svislé osy).

V přírodě byste ji mohli potkat (na svých pravidelných procházkách J) v jihoafrických provinciích Západní a Východní Kapsko v oblasti Little Karoo. Pokud by nebyla zrovna ve stádiu maličkého semenáčku, určitě byste ji nepřehlédli, protože v přírodě tvoří mnohastonkové, několik centimetrů široké rosety až do výšky čtvrt metru. Listy nad sebou tvoří tři svislé řady, více či méně stočené do spirály kolem stonku. Na plném slunci dostává drsný povrch deltoidních listů hnědočervené zabarvení, v případě většího přistínění je barva listů zelenohnědá až tmavězelená. Podle starší knihy I.Breuera se rozdělovaly různé formy H.viscosa do několika poddruhů a variet (dereki-clarki, caespitosa, cougaensis, major, minor, parvifolia, viridissima atd.), podle novější knihy Haworthias revisited B.Bayera a publikace Monocotyledons od U.Eggliho jsou tyto variety neplatné a já je raději používám jen s označením forma (f.). V přírodě dokonce existují přírodní mezidruhové hybridy (např.s H.glauca v.herrei v oblasti Steytlerville). Ale to už je důležité jen pro havorciářské „fajnšmekry“, kteří se rozhodli zkompletovat variabilní rod se vším všudy. Pro nás je důležitý spíš fakt, že H.viscosa je sice velmi pomalu rostoucí havorcie, ale její pěstování není vůbec obtížné. Vystačí si dlouhou dobu s pěticentimetrovým, raději vyšším květináčkem (pokud se nerozhodne hustě odnožovat), propustným substrátem a drenáží na dně nádoby. Kořeny jsou drátovité a rostlina je spokojená, pokud má pro ně pod sebou dostatek místa, jinak mají tendenci tlačit se ven odtokovými otvory na dně nádoby. Pravidelně zalévám v hlavní růstové sezóně na jaře a brzy na podzim. Hlavně na jaře dělá havorciím dobře občasné podlití a také přihnojení. V zimě je dobré zálivku omezit podle toho, kde je rostlina umístěná, takže na chladné chodbě či studenějším skleníku nemusíme zalévat téměř vůbec, v bytě na parapetu nad topením se zálivce nevyhneme, ale omezíme ji jen na sporadické opatrné zalití jednou až dvakrát do měsíce tak, aby se rostlina úplně neseschla a hlavně při krátkých dnech nerostla. Dalším obdobím, kdy je dobré vodou mírně šetřit, je plné léto, kdy havorcie mění staré kořeny za nové a jsou citlivější na přemokření substrátu. Pokud pěstujete rostliny v pemze, nemusíte být tak opatrní, protože se kořeny mění průběžně. Máte – li starší rostlinu s množstvím odnoží a zabírá vám už moc místa, můžete některé boční stonky opatrně vylomit a znovu zakořenit. Ale to už nechám na vaší potřebě a vkusu a pokud ji máte, přeju, ať se vaší H.viscosa dobře daří. R.

Summary:

Description and experiences with growing of south-African Haworthia viscosa from family Aloaceae.

Fotografie 2:

1. H.viscosa, hill near Graaf- Reinett, RSA

2. Květenství (inflorescence)

3. H.viscosa f.viridispina, Steitlerville, RSA