ZEL(e)NÉ LISTY

Haworthia minima (Ait.) Haw.

Fotografie 1:

1. Haworthia minima, Swellendam, RSA

2. Malé perličky (Little pearls)

3. Haworthia pumila

.................................................................

Jak už jsem se zmiňovala ve starším článečku o parádnicích z rodu Haworthia, jedním z mnoha módních vzorů těchto zajímavých rostlin jsou i drobné bílé perličky, v různém množství a velikosti rozeseté po povrchu listů. Je zajímavé, že zatímco perličkovitá H.pumila už je v mé sbírce havorcií téměř od začátku (asi 8 let), H.minima s hustějšími perličkami se v ní objevila teprve před 3 lety. Je to logické, H.pumila se v nabídkách objevuje už řadu let, kdežto na H.minima musíte mít štěstí. Mně osobně se podařilo jednu vyžebrat u Jirky Merhauta a doteď si ji střežím, jako oko v hlavě, protože je to kytka velice vzhledná a hlavně fotogenická. Občas, když se makrofotograficky rozvášním (myslím v mezích možností supermakra mého stařičkého digitálu), čas od času se husté bílé bradavičky na krátkých listech H.minima stanou vděčným objektem mého zájmu.

H.minima (dříve také H.margaritifera v.minima či H.pumila ssp.minima) je dnes samostatným druhem. Na mapě byste si našli, že roste v jihoafrické provincii Západní Kapsko v oblasti Swellendam – Mosselbay. Krátké (do 12cm) modrozelené listy hustě pokrývají jednotlivé bílé bradavičky.Květy v řídce větveném květenství zdobí růžový středový proužek.

Koncem minulého století se od základního druhu vyčlenila varieta poellnitziana, rostoucí na západním okraji oblasti výskytu H.minima. Oproti základní v.minima má delší (do 18cm)a užší šedozelené listy, řidší bradavičky a špičky okvětních lístků žlutavé.

Na příkladu H.minima je dobře vidět, jak je dnes důležité zachovávat u rostlin lokality (pokud se tento údaj dochová), protože právě ta může spolu s dalšími po většinu roku viditelnými znaky rozhodnout, zda je rostlina H.minima, či H.pumila (se západnějším areálem výskytu v oblasti Západního Kapska). H.pumila má také jinou barvu středového proužku okvětních lístků (hnědozelený). Podle publikace B.Bayera H.minima spolu s H.kingiana, H.marginata a H.pumila patří do podrodu Robustipedunculares, což ukazuje na jejich bližší příbuznost. Přestože areály H.kingiana na východě, H.minima uprostřed a H.pumila na západě spolu sousedí, nebyla zaznamenána vzájemná přírodní hybridizace. K té dochází jen s H.marginata v oblasti Heidelbergu.

Znám dobře jednoho z tuzemských pěstitelů a odborníků na tento rod, který postupně vyřazuje všechny nelokalitní rostliny ze své sbírky. O to víc je pak jeho sbírka cenná, protože ukazuje jen to, co lze v přírodě nalézt a vyvaruje se umělých sbírkových hybridů. Nelokalitní rostliny pak mohou udělat radost začínajícím pěstitelům, pro které jsou radostí všechny rostliny bez ohledu na původ. I já jsem si tímto prvotním stádiem sběratelství prošla a dodnes se s rostlinami bez původu jen těžko loučím. Protože však naše skleníky nejsou nafukovací, jednoho dne (pokud svého koníčka bereme vážně a poctivě) před podobným dilematem stojí řada z nás, zda zůstat u všehochuti bezejmenných rostlin a kříženců bez původu, nebo se dát cestou kompletování čistých botanických druhů. Nikomu neberu ani jednu z těchto cest, každý si musí o své sbírečce či sbírce rozhodnout dle vlastní představy a vize. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Haworthia minima from South Africa.

Fotografie 2:

1. Mladé květenství (The young inflorescence)

2. Květenství (The inflorescence)

3. Květ (The flower)