Graptopetalum paraguayense - sukulentní menu pro vegetariány ?
Graptopetalum paraguayense (N. E. Brown) E. Walther (1938) - sukulentní menu pro vegetariány ?
Fotografie 1:
1. Graptopetalum paraguayense ssp. paraguayense - květ (flower)
2. Graptopetalum paraguayense ssp. paraguayense
............................................................................................................
Je sobotní ráno, Jirka se s nadšením vrátil ze skleníku, jak mu nakvítá spousta ornitogal. Nejsou to však jen snědky, které se předhánějí s květy, zrovna tak se hromadně projevují další rody – například rod Graptopetalum z čeledi Crassulaceae. Květenstvím v různém stádiu vývoje se nyní pyšní naprostá většina rostlin tohoto rodu v mé sbírce. Liší se tak třeba od příbuzných echeverií, které rozkvétají různě během všech ročních období. Graptopetala se vždy sjednotí a v průběhu několika týdnů předvádějí své hvězdicovité květy.
Stejně jako vloni tak tomu je i u G. paraguayense. Tento druh tak trochu klame jménem, které by ho mělo odkazovat kamsi do jižní Ameriky. Graptopetala však (doufám, že) bez výjimky pocházejí z Ameriky severní. Není to jediná záhada, pojící se s tímto druhem, zvláštní je i to, že základní G. paraguayense ssp. paraguayense je dnes známé jen z kultury. Původní přírodní lokalita se nedochovala, předpokládá se, že by mělo pocházet odněkud z východu Mexika či z jeho centrálních států. A aby toho nebylo málo, je tento druh zajímavý i tím, že je zavlečený na severovýchod Austrálie – roste ve státu Queensland, ale je otázkou, jak zdejší populace tohoto sukulentu obstála po nedávných ničivých zápavách v této oblasti. Představuju si, jak nějaký znechucený sukulentář nechce znelíbené sukulenty hodit přímo do popelnice, dá jim šanci někde za plotem zahrady a zde si je na zeď své zahrady vezme soused, od něj jeho příbuzný a dál to jde geometrickou řadou… Zdejší podnebí velmi pravděpodobně dovoluje rostlinám celoročně přežít bez krytu, takže výsledek je jasný. Ještě mě napadá, že jednu rostlinu, podobnou G. paraguayense jsem dostala výměnou jako zajímavost od jednoho Holanďana (jiného, než toho, od kterého máme pojmenovanou rostlinu G. paraguayense a její poddruh bernalense) s tím, že netuší, co to je a že ji v Holandsku krájejí do zeleninových salátů (viz třetí foto). Nemám to však oficiálně ověřené, takže počkám na někoho, kdo se obětuje a pokusí se na sobě chuť a účinky rostliny vyzkoušet. Pak by zplanění G. paraguayense na severovýchodě Austrálie mělo logické vysvětlení…
Abych učinila zadost i nějakým přesnějším botanickým údajům (s pomocí encyklopedie Crassulaceae od U. Eggliho), přidávám následující: základní G. paraguayense ssp. paraguayense je od báze řídce rozvětvený keřík (do 30 cm výšky), větve na koncích větví nesou růžice do 15 cm v průměru s 15 – 30 listy. Narůžovělé až šedozelenomodré listy klínovitého až oválného tvaru měří 4 – 7 cm. Řídce rozvětvené květenství nese pětičetné květy s petalami, tvořícími dole asi půlcentimetrovou trubku a pak s doširoka otevřenými, špičatými laloky bílé barvy, doplněné několika malými červenými tečkami.
Druhý poddruh – G. paraguayense ssp. bernalense jste už měli možnost vidět v článku o jemu podobném G. mendozae. G. paraguayense ssp. bernalense bylo popsáno v r. 1986 podle nálezu severně od Veracruz v mexickém státu Tamaulipas. Roste zde na severně orientovaných porfyrických stěnách ve výšce 700 – 800 metrů a je zajímavé, že jen tady, jinde už nebylo nalezeno. Má geneticky podobný materiál, jako základní G. paraguayense (n = 68), liší se však celkově menšími rozměry, výškou celé rostliny, průměrem stonků (5 – 6 mm), růžic (průměr 2,5 – 6 cm), rozměrem listů (rozměr 2,5 – 3,5 cm x 1 – 1,5 cm), jejich barvou (žlutavá až bledě zelenkavá) a vzhledem i menším rozměrem květů (na čistě bílých petalách jsou jen 1 – 2 nevýrazné skvrny u krajů).
Pěstování je jednoduché, v době vegetace od konce zimy do podzimu se musí dávat pozor při manipulaci s rostlinou, protože dužnaté stonky, nesoucí těžké listové růžice, se mohou snadno odlomit, stejně jako řídké větve květenství. Vloni jsem zkoušela květy obou poddruhů samosprášit, bohužel bez výsledku (může v tom hrát úlohu několik negativních faktorů – nevhodná doba, kdy pyl nebyl zralý, či byl zvlhlý, nebo rostliny nejsou samosprašné). Letos to zkusím znova, už jen proto, abych zjistila, jestli je to možné. V zimě jsem mexické krasulovité rostliny zalévala opravdu jen zřídka a nebylo na nich znát, že by jim to nějak zvlášť vadilo. Maximálně odschnou nějaké staré listy, čímž se prodlouží stonek. Pak není problém po čase rostlinu přeřízkovat, vrcholové řízky koření docela snadno.
Stádečko zajímavých echeverií, graptopetal a rostlin rodu Sedum, získaných výměnou z Holandska, je docela početné a říká si o článečky po celý rok. Snad se nám s Jirkou bude dařit postupně vám je druh po druhu představit, protože jsou mezi nimi velké zajímavosti i zvláštnosti. G. paraguayense už to má dneškem za sebou. R.
Summary:
Description and experiences with growing of Graptopetalum paraguayense from family Crassulaceae.
Fotografie 2:
1. Graptopetalum paraguayense ssp. bernalense
2. G. paraguayense ssp. paraguayense - květ (flower)
Fotografie 3:
1. Vlevo (left) G. paraguayense ssp. bernalense, vpravo (right) G. paraguayense ssp. paraguayense
2. Graptopetalum aff. paraguayense jedlé ? (edible ?)
3. G. aff. paraguayense - květ (flower)
