ZEL(e)NÉ LISTY

Graptopetalum pachyphyllum Rose (1922) aneb popletený kousek

Fotografie 1:

1. Graptopetalum pachyphyllum

2. Krátké stonky G. pachyphyllum

3. Zabarvení konců listů

..................................................................

Tato drobná krasulovitá rostlinka se mi vždycky zdála trochu začarovaná. Nejdříve se k nám do sbírky před lety dostala pod mylným jménem jako Othonna sedifolia. Pravdou je, že jistá vzdálená podoba s některými otonami by tu byla, třeba taková O. capensis má listy také modře ojíněné, i když bez zabarvení špiček listů. Zhruba před rokem jsme si pořídili tutéž rostlinu, tentokrát se jménem Sedum pachyphyllum. Mělo mě to napadnout dřív, že to žádná otona ani rozchodník nejsou, ale to už je teď jedno. Je jasné, že se tzv. láme chléb až v okamžiku nakvetení, kdy se rozhoduje o přiřazení do správné čeledi či rodu.

To, že to není žádná Othonna ani Sedum, se poprvé ukázalo, když jsem tuto rostlinu viděla kvést u známého ve sbírce. Doširoka otevřené, saténově lesklé květy barvy champagne s červenými čárkami znamenaly jedno - bylo naprosto jasné, že je to graptopetalum, latinské jméno tohoto rodu totiž odkazuje na rostliny s kresbou na korunních lístcích. Letos v létě vykvetla i naše rostlina a už nebylo definitivně žádných pochyb o rodu, ke kterému rostliny patří.

Morfologicky G. pachyphyllum připomíná na stránkách ZL již popisované G. saxifragoides – vytváří přízemní růžice kyjovitých modře ojíněných listů s tmavými špičkami. Rozdíl je jen v tom, že u G. pachyphyllum je stonek trochu delší a časem po opadnutí starých suchých listů i částečně viditelný (listové růžice G. saxifragoides zůstávají přízemní). Délka listů je od 1,5 do 4,5 cm při šířce do 4 mm. Květenství je vysoké do 10 cm, nahoře se větví a každé z ramen nese maximálně 5 květů. Popisovat vzhled hvězdicovitých květů je docela obtížné, asi by se zde nejlíp uplatnil nějaký poeta s rozevlátým slovníkem, což já určitě nejsem. Přikládám proto raději detailní fotografii a kdo bude chtít, dotvoří si slovní popis sám. Zajímavostí je, že G. pachyphyllum je jediný zástupce rodu, který kvete v hlubokém létě a ne na jaře, jako ostatní druhy (například G. paraguayense nakvétá už v těchto dnech – ve třetí lednové dekádě).

Abych nezapomněla, přidávám encyklopedická fakta: druh pochází z oblasti, rozkládající se přes několik mexických států: Guanajuato, Hidalgo, Jalisco, Querétaro, San Luis Potosí, Zacatecas, což je střední část Mexika. Vyskytuje se na spíše zastíněných skalnatých místech v docela šílené nadmořské výšce 1900 – 2300 m. n. m., z čehož by se dala odvodit slušná odolnost a otužilost rostlin. Možná by to stálo za pokusy s otužilostí tohoto druhu v našich podmínkách, ovšem asi jen za předpokladu ochrany před zhoubnou kombinací vlhka s chladem. My jsme zatím rostliny drželi ve skleníku temperovaném na teplotu kolem 10°C, s občasnými výkyvy směrem nahoru i dolů. Opět připomínám, že v prostoru skleníku běží po celé období, kdy nejsou otevřené boky, takřka nepřetržitě ventilátor, poskytující důležitý pohyb vzduchu. Vodou šetříme, což znamená v sezóně málo a v zimě téměř žádná.

Jelikož skupinu graptopetal zatím nijak záměrně nerozšiřujeme, už nám jich moc na představení nezbývá, ale díky kráse symetrických listových růžic a typických květů se s nimi určitě ještě na našich stránkách setkáte a troufám si tvrdit, že vás tím snad nikterak „neotrávíme“ :-). R.

Fotografie 2:

1. Květenství

2. Květ