Graptopetalum amethystinum - nafialovělý krasavec
Graptopetalum amethystinum (Rose) E. Walter (1931) – nafialovělý krasavec
Fotografie 1:
1. Graptopetalum amethystinum
2. Květ
3. Pár týdnů staré semenáčky
.........................................................................
Dalo by se také nazvat rostlinou několika jmen a jedné líbivé tváře. Graptopetalum amethystinum, dříve také nesprávně Pachyphytum a dokonce i Echeveria klamalo tělem, aby se nakonec rozhodlo podle květů, které jednoznačně dokazují příslušnost rostliny k rodu Graptopetalum.
Tento článek je opět důkazem, že právě nyní, jako každý jiný rok, přichází doba rostlin tohoto rodu, řada druhů hromadně nakvétá a využívá tak prodlužujícího se dne a slunečních paprsků, kterých je v těchto mrazivých dnech neočekávaně dostatek. Graptopetala mohou dostávat signál i tím, že je v zimě minimálně zalévám, jestli dostanou vodu jedenkrát měsíčně, je to možná až moc.
Graptopetalum amethystinum patří k nejpohlednějším zástupcům celého rodu, ale když se důkladněji zamyslím,zcela nepohledných druhů v tomto rodu vlastně příliš není. Květy jsou u všech druhů víceméně podobné, doširoka otevřené cípy koruny se liší většinou jen zabarvením – barva bývá v tónech od růžové přes bílou až nažloutlou s různou hustotou červených teček a skvrnek. Jsou to takové saténově lesklé hvězdičky na různě dlouhých, případně i pokroucených lodyhách.
Dnešní druh, pocházející z mexických států Durango, Jalisco a Sinaloa je slušně urostlý, v přírodě vytváří keříky se vzpřímenými či svěšenými stonky do 30 cm délky. Aby se také nesvěšovaly, v „plné polní“ nesou až 15 tlustých, na koncích zakulacených listů (rozměr 3 – 7 x 2,5 – 4 cm). Velmi nápadné je zbarvení listů, mladé bývají narůžovělé, pak se barva mění na šedozelenou s fialovým nádechem (amethystinum znamená ametystové či nafialovělé). Povrch je silně ojíněný (glaukózní), takže buďte opatrní při práci s rostlinou, pokud se vrstva setře, už ji nijak neobnovíte. Ale to určitě znáte od jiných podobných rostlin (např. známé Pachyphytum oviferum, Echeveria laui apod.).
Květenství je dlouhé 5 – 15 cm, pětičetné květy mají nažloutlé korunní lístky s podélnými a příčnými červenými skvrnkami, které se na koncích slévají v jednolitou plochu. Rostlina je samosprašná, s trochou pomoci vzniknou dřevité plody, které podélně popraskají a začnou sypat malá (pozor, ne prachovitá, jak se občas uvádí) semena. Byla jsem zvědavá, zda budou klíčit a ukázalo se, že naprosto bez problémů, potomstvo je naprosto jednotné a díky růžovým mladým listům i docela roztomilé. Má to i další efekt - aspoň se po sbírkách nebudou pohybovat jen samí řízkovanci. Nic proti nim, někdy není zbytí (nakonec i naše rostlina je dárkem - řízkem od jednoho holandského pěstitele), ale určitě, pokud to jen trochu jde, je lepší obohatit genofond druhu, než pořád z nouze či lenosti dokola řezat jedinou rostlinu. R.
Fotografie 2 - Graptopetalum amethystinum