Grahamia coahuilensis
Grahamia coahuilensis (S.Watson) G.D.Rowley
Tato nenápadná rostlina z čeledi 
Porulacaceae už rostla ve sbírkách pod tolika jmény, že se až člověk přestává v tom zmatku orientovat. Tak třeba: Talinum coahuilense, Talinaria coahuilensis, Talinaria palmeri, Grahamia palmeri a také neplatné jméno Anacampseros palmeri či jen lidově řečeno mexický Anacampseros. A do toho ještě existuje Grahamia australiana, která je s G.coahuilensis snadno zaměnitelná, protože se liší jen dobou otvírání květů a semeny, 
což za normálních podmínek, kdy obě rostliny nekvetou, dost dobře nemůžete porovnat. Docela velký zmatek na tak zdánlivě nenápadnou a celkem nenáročnou rostlinu. Chopím se naskytnuté příležitosti a zkusím vám ohledně G.coahuilensis udělat trochu jasno.
Pokus byste se rozhodli jet za G.coahuilensis do její domoviny, doporučila bych vám ji hledat v mexických státech Coahuila, Hidalgo a San Luis Potosí. Hledat
byste ji mohli, ale kdo ví s jakým výsledkem, protože mimo dobu květu je to nenápadná rostlina se ztloustlými, často i rozvětvenými kořeny, s jedním či několika stonky do 10cm délky, 3mm tlouštky a s masitými, zploštělými, střídavě rostlými listy délky do 2,5cm a šířky do 1cm. Na stoncích byste v paždí listů našli řídké bílé chlupy, dlouhé až 1,5cm. No, řekněte, zdá se vám taková rostlina něčím nápadná?
Jiná situace ovšem nastane 
v okamžiku, kdy se na vrcholech stonků objeví (někdy i jednou větvené) květenství. Nafouklá poupata slibují, že květy nebudou žádná tintítka. Pak se jednoho odpoledne otevře docela nápadný až 1,5cm velký růžový květ s bílou bliznou a rozcuchanými nitkami, zakončenými krátkými žlutými prašníky. Rostlina je stejně jako většina jejích afrických kolegyň a kolegů rodů Avonia a Anacampseros samosprašná, po
čase se na napřímené stopce objeví papírový semeník vřetenovitého tvaru, podélně se od vrcholu rozpadne a jako z cukrářského kornoutu mohou začít do okolí vypadávat zploštělá, dokola blanitě okřídlená semena. Do semeníku se jich díky velikosti nevejde mnoho, přesto bych na vašem místě tento okamžik ohlídala a semena bezpečně uzavřela do sáčku, abych pak nemusela odstraňovat nežádoucí semenáčky se ztloustlými a tedy obtížně vytáhnutelnými kořeny. Přeci jen řízený výsev je jiná káva než výsev živelný.
Mám to štěstí, že se mi ve sbírce sešly rostliny od dvou přátel – cestovatelů. První 
jsem sama vysela z darovaných semen, nasbíraných v přírodě a druhou jsem dostala jako hotovou rostlinu. Obě letos kvetly jako o život, tudíž bylo, co obdivovat. Je zajímavé, že oproti svým dalším příbuzným z rodu Grahamia popisovaná G.coahuilensis i bez zálivky neshodila listy, stonky se jen jakoby „zdrcly“ a vytvořily pěkné kompaktní růžičky. Obyčejný propustný substrát s drenáží, možnost zaštipovat příliš vytáhlé stonky a snadná klíčivost, to jsou další přednosti, kterými se může G.coahuilensis pochlubit, nezbývá tedy, než doufat, že se zalíbí i dalším sukulentním nadšencům a ztratí svoji pověst divného, vytáhlého, mexického anakampserosu. R.
Fotografie:
1.Grahamia coahuilensis, De los Castilles, SLP, Mexico
2.Listy
3.Rostlina bez květů
4.Květ
5.Semenáčky
6.Kvetoucí jednoleté rostliny
7.Semeník
8.Přesazovaná rostlina
