ZEL(e)NÉ LISTY

Grahamia australiana (J. M. Black) G. D. Rowley (1994)

Fotografie 1:

1. Grahamia australiana při přesazování

2. Semenáčky

..............................................................

Další z dlouho odkládaných článečků chci věnovat zástupci jednoho z minirodů, ustanovených na základě podobných znaků relativně nedávno- před 20 lety. Grahamie byly dříve tak trochu nezařaditelné rostliny. Většinou se jim říkalo anakampserosy a mohly za to květy, podobné u obou rodů. Trochu divné bylo, že nepocházely z kolébky anakampserosů – z Afriky, ale z dalších světadílů: z Ameriky severní i jižní a z Austrálie. G. D. Rowley proto tyto „jiné“ rostliny začlenil do rodu Grahamia, patří sem tedy G. coahuilensis a G. frutescens z Mexika, G. kurtzii, G. vulcanensis a G. bracteata z Argentiny a G. australiana z Austrálie. Pokud se od té doby objevil ještě nějaký další druh, tak o něm já nevím.

Grahamia australiana, pocházející z jižních a centrálních částí Austrálie, je v naší sbírce už docela dlouho. Snadno se dá splést se svojí příbuznou z Mexika – s G. coahuilensis díky podobnému habitu a ztloustlým kořenům pod zemí. Má však masitější listy a nejjistější poznávací znamení objevíme v době květu a plodu rostliny. Květy se totiž otevírají až se soumrakem, což jsem nevěděla a proto jsem se jich taky nikdy nedočkala. Semena fíkovitého tvaru se vytvářejí bez cizí pomoci a na první pohled se liší od zploštělých a okřídlených semen příbuzné G. coahuilensis.

Dobře vím, že rostliny rodu Grahamia jsou ve sbírkách tak trochu na okraji zájmu, nejsou nikterak nápadné či dokonce atraktivní. Přesto si myslím, že mají své světlé okamžiky v období, kdy kvetou. Jen dnešní G. australiana si zkrátka nikdy nevychutnáte, leda, že byste chodili do skleníku i v noci a vzali si baterku.....i když třeba se nějací takoví mezi námi sukulentáři najdou. R.

Fotografie 2 - Grahamia australiana před rozkvětem