ZEL(e)NÉ LISTY

Gasteria carinata var. retusa van Jaarsv.

Fotografie 1:

1. Gasteria carinata v. retusa, Heidelberg

2. Detail listů

..................................................................

Když už nás to naše přátelské mystérium samozvané jako Chróstal vyzvalo k nějaké publikační činnosti, nezbývá než vrženou rukavici chytnout. Když on do mně aloí, já do něj gastérií. Na nějakou tu gastérečku už jsem měl chuť delší dobu, ale stále mi nějak unikaly. Navíc mi loňskou zimu nedobře přezimovaly, takže došlo i k redukci počtu květináčků, naštěstí ne druhů. O spoustě kousků v naší sbírce jsme již psali, příliv novinek jsme pak časem záměrně omezili, takže není tak úplně snadné najít u nás další gastériové téma. Nakonec jak už to bývá, napomohla kytka samotná. Jedna hodně pohledná gaster-miniaturka se pustila do nakvétání a zrovna v tom samém okamžiku jsem dostal dárek téže rostliny s jinou lokalitou. Náhoda nebo osud?

Jak je to s přesným aktuálním zařazením dnešní kytky vlastně ani přesně nevím, protože se to může hned nějakou příští (očekávanou) revizí rodu Gasteria rychle změnit. Slovy písně: „nic netrvá v světě věčně, ani láska k jedné slečně“. I u klasických sukulentů typu gastérií není dnes nic jisté. Dnešní botanici za pomoci různých stále komplexnějších vědeckých metod jsou schopni nejen přesouvat poddruhy a variety ale i druhy, rody a nakonec klidně i čeledi. Každopádne tato rosltina nyní balancuje na rozhraní samostatného druhu G. retusa a pouhopouhé variety jiného samostatného druhu G. carinata var. retusa. Ta dnes asi platnější verze (tj. varieta) mi přijde ale nespravedlivá, neboť „retúsička“ je dostatečně vyhraněný a odlišný taxon (aspoň pro nás amatéry). Je zvláštní, že botanik nejpovolanější – Ernst van Jaarsveld, ve své internetovém článku o Gasteria carinata (vedle jiných) varietu retusa neuvádí, což by zase naznačovalo spíše její samostatnost jako druh....no nic, pojďme k samotné rostlině.

Jak latinské jméno naznačuje, měla by být „tupolistá“, čili s nešpičatými, případně uťatými listy. Je to skutečně tak, u většiny retusek se o špičky listů této gastérky prostě nepíchnete (najdou se však i formy s malou nevýraznou špičkou na konci listů). Je to skvostná miniatura, u dobře narostlých kytek jsou listy krátké, široké, pěkně sukulentně naducané a sevřené do sevřeného vějíře, tato gastérka nestáčí listy do vrtule ani v pozdějším věku. Velkou ozdobou jsou vystouplé bílé bradavičky na obou stranách listů, větší a řidší než má např. G. carinata var. verucosa. Květenství G. retusa je (jak předpokládám – kytka nám ještě nerozkvetla, tak jen podle fotek na internetu) standartně gastériové, bez nějakých výrazných odlišností od jiných druhů. V přírodě roste v oblasti kolem města Worcester v západním Kapsku, „kousek“ od Kapského města. Jedna moje kytka má lokalitu Heidelberg (CG15), druhá farma Orange Grove near Worcester (CG14), obě jsou ze sbírky Coka Grootscholtena.

Nevím sice, jak to na konkrétních lokalitách G. retusa v přírodě vypadá, ale ze vzhledu této rostliny bych usuzoval na její odolnost vzdorovat lehce extrémním podmínkám ve smyslu větší sucho + oslunění. Prostě se mi jeví jako pěkně odolný sukulent, přivyklý nárazovým srážkám, pravděpodobně více v zimním období než v letním. Takže v zimě vodu „nacucává“ a v létě s ní umí šetřit. Hlavní ale nakonec je , že je to drobná, podle mne velmi pohledná a tvrdší rostlina, která obstojí i v náročných podmínkách našich parapetů a skleníků. J.

Fotografie 2:

1. Gasteria carinata v. retusa, Orange Grove near Worcester

2. Detail listů