ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia waringiae Rauh & Gerold (1998) – další povedený kousek z ostrova Malgašů

Fotografie 1:

1. Euphorbia waringiae

2. Květenství (An inflorescence)

3. Detail květu (Detail of a flower)

......................................................

Vyklíčení jednoho ze dvou semen, které se mi loni v létě podařilo ulapit na dospělé E.waringiae, mi vnuknulo myšlenku zkusit o této pěkné kaudexní euforbii něco napsat. Už z letopočtu v titulku článečku vyčtete, že je to celkem čerstvě popsaný druh z jihu až jihovýchodu madagaskarského ostrova (roste východně od města Tolanaro). Své jméno tato euforbie dostala podle dívčího příjmení ženy Ratmonda Gerolda, který je spolu s Wernerem Rauhem autorem popisu.

Před třemi lety jsem si jednu nevelkou E.waringiae nakoupila za ne úplně malé peníze na burze sukulentů (teď si nevzpomenu, zda to bylo na pražském sympoziu či zavírání sezóny v Chrudimi). Rok vegetila mezi příbuznými druhy ve skleníku, až chuděra přišla o mladý kaudex (asi výsledek nějaké nevhodné zálivky). Podařilo se mi zachránit alespoň stonek s listy, v pemze znovu zakořenil a dnes opět vesele roste a kvete. Aby mu nebylo úplně smutno, vloni jsme této rostlině, co vstala z mrtvých, nakoupili v Sibřině kamarádku stejného druhu. Ta už nebyla žádné tintítko, z mírně propadlého kaudexu rostlo množství v průměru asi centimetrových stonků s dlouhými uzounkými čárkovitými listy (délka do 10cm, šířka asi 0,5cm) na půlcentimetrových řapících. Listové čepele mají mírně zvlněné okraje, vrchní strana je červenohnědá, spodní šedozelená.

Rostlina prošla již klasickým ozdravným procesem, pečlivka Jirka z kořenů vydrolil všechnu rašelinu, ve které původně euforbie rostla, přesadil ji do propustného pemzového substrátu a nechal pod venkovním přístřeškem na zahradě. Díky teplému srpnu si zde E.waringiae spolu s příbuznou E.suzanne- marnierae docela lebedily, díky znovuobnovené funkci kořenů se jejich propadlé kaudexy krásně zakulatily a obě bohatě kvetly. Jak už jsem psala, snažila jsem se každou z nich samosprášit (obě byly dost daleko od sebe, aby je vzájemně nepřelezl nějaký zvědavý hmyz), což se nakonec ukázalo jako úspěšná snaha – vytvořilo se několik trojbokých tobolek a mně se ve finále podařilo do vaty zachytit pár žlutohnědých semínek.

Ve volné přírodě roste E.waringiae v suchém opadavém lese (v přírodě to mohou být rostliny až 60cm vysoké), takže mám docela dilema, jak se k ní chovat v kultuře pod polykarbonátem. Přiznám se, že žádnou z mých madagaskarských euforbií neodnáším do tepla bytu, musejí si zkrátka nějak poradit v leckdy i dost chladném skleníku. Rok co rok to odnášejí hlavně E.mahabobokensis (podle mě jim vadilo striktní sucho celou zimu – letos jsem jim párkrát trochu vody dala). Geofytické madagaskarské euforbie rovněž netrápím úplným suchem, asi tak jednou za čtrnáct dní dostanou trochu vody, což jim zjevně nevadí. Díky tomu rostliny neztrácejí úpně listy, odsychají vždy jen ty nejstarší.

Přestože část euforbií z Madagaskaru dosud nezalévám, je vidět, že už větří jaro. Začínají vytvářet nové listy, jako by tušily, že konec zimy (přestože je letos zima extra dlouhá) už je snad v dohledu. Možná je to i častými vyššími teplotami, které jsou ve skleníku, když část nebo i celý den svítí ostré jarní sluníčko. Teploty zde šplhají klidně až nad 30 stupňů a to už si, myslím, teplomilné rostliny musejí připadat jako doma. Tak teď ještě abychom se dočkali i my, kteří jsme nuceni opouštět teplíčko příbytků pro naše kytky a musíme cestou za prací či jinými povinnostmi ven na mráz… R.

Summary:

Description and experiences with growing of Madagascan Euphorbia waringiae.

Fotografie 2:

Euphorbia waringiae - starší rostlina (an older plant)