ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia rossii Rauh & Buchloh (1967)

Fotografie 1:

1. Detail stonku (Detail of stem

2. Rostlina na začátku sezóny (Plant on the start of growing seassion)

3. Nová cyathia (New cyathias)

4. Nové listy (New leaves)

........................................................................................................

Nabídky tuzemských i světových pěstíren se neustále rozšiřují, není tedy už takový problém pořídit si i dříve tak málo dostupné rostliny, jako jsou nejrůznější trnité madagaskarské euforbie a nemyslím tím teď nám už dlouho dobře známou E.milii. Ta má podle encyklopedie téměř tucet oficiálních variet a dnes natolik zdomácněla, že ji můžeme najít za kdejakým oknem bytů či kanceláří. Ale úlohou ZL je představovat také (a možná i hlavně) méně známé sukulenty a E.rossii k nim určitě patří.

Tato euforbie pochází ze suché oblasti na jihozápadě ostrova, kde převážnou část roku neprší. Je součástí tzv. trnitého buše, porostu s bohatým zastoupením druhů rostlin s různě velikými trnitými výrůstky (ne kaktusy, ty rostou na americkém kontinentu). E.rossii zde roste jako až 1m vysoké křoví se ztloustlými kořeny, větvené už od spodních partií základního, až 3cm silného stonku. Větve jsou tenčí, mají kolem 1cm v průměru. Na začátku sezóny se podobně jako u dalších podobných madagaskarských euforbií objeví přisedlé žlutozelenooranžové květy – cyathia. Vyrůstají na vrcholu stonku, nejdříve se v nich objevují blizny a později tyčinky. Pro sprášení je nejspolehlivější, když se sejdou samičí a samčí pohlavní orgány na dvou nepříbuzných rostlinách, pak se začnou vyvíjet semeníky – trojboké tobolky se třemi semeny. Po květech následují nové čárkovité listy u starých rostlin až do 4cm délky. O ně rostlina přichází s nástupem sucha, listy zežloutnou, zaschnou a opadají.

Největší ozdobou E.rossii, i když poněkud hrozivou, jsou trnité výrůstky na stoncích. Mohou mít až 1,5cm, u báze jsou širší a směrem ke špičce se zužují. Nejmladší barevné trny na vrcholech jsou jemňoučce ochlupené, chlupy se však brzy ztrácejí a starší trny jsou již hladké a našedlé. Na stonku se objevují také maličké „ostrůvky“ drobných trnů, z kterých v růstové sezóně vyrůstají nové listy. Podobně roste další madagaskarská příbuzná této euforbie – E.didiereoides, ta je však více vzrůstnější (až 2,5m), stonky má o hodně širší (do 15cm v průměru) a i listy má kratší a širší.

U madagaskarských trnitých euforbií je dobré počkat si, až si na jaře sami řeknou o zahájení zálivky. Když se objeví květy a naraší nové listy, začínám zalévat. Na podzim po opadání listů nechávám rostlinu nasucho po celou zimu. V suchém prostředí je u nás schopná vydržet i ve skleníku s africkými sukulenty, takže není úplně nutné přenesení do nějakých teplejších prostor. Po celou zimu však alespoň část dne běží ventilátor, který rozhání teplo od radiátoru, takže zde teplota kolísá mezi 7 – 15 stupni. Při slunečních bezinverzních dnech je zde často přes dvacet stupňů.

Nevím, nevím, zda jsem vás touhle otrněnou raritkou nějak potěšila, možná zajásali jen příznivci pravých amerických kaktusů. Mezi ty by E.rossii naprosto spolehlivě zapadla a svým vzezřením by určitě kaktusovým kolegům nedělala ostudu. Stačilo by jí jen v zimě přitopit a po sezóně posbírat množství uschlých pokroucených listů… R.

Summary:

Description and experience with growing of Euphorbia rossii from SW Madagascar.

Fotografie 2:

1. Rostlina s listy (Plant with leaves)

2. Detail listů (Detail of leaves)

3. Detail cyathií (Detail of cyathias)