ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia multifolia A. C. White & al. (1941)

Fotografie 1:

1. Euphorbia multifolia, Ladismith, RSA

2. Stonek rostliny

3. Rodící se květy - cyathia

........................................................................................

Povídání o této vzhledné euforbii může být příkladnou ukázkou toho, jak se vyplatí sehnat si o jednotlivých druzích konkrétní informace. Kromě toho, že si překontrolujete, zda souhlasí popis rostliny, jestli se popisu nějak nevymyká, dále jak je to třeba s květy, dozvíte se další nadmíru důležitou věc – odkud vlastně rostlina pochází. Tato znalost, což už jistě tušíte, je moc potřebná k rozhodování o tom, jak rostlinu pěstovat, kdy a v jakém množství jí dávat vodu, kolik jí poskytnout tepla a světla apod..

Euphorbia multifolia (česky volně přeloženo jako pryšec mnoholistý) pochází z centrální části oblasti Little Karoo – z oblasti kolem města Lainsburg (provincie Western Cape), přičemž konkrétně naše rostlina z pěstírny Exotica má na jmenovce lokalitu Ladismith (město, ležící jihovýchodně od Lainsburgu). S trochou pěstitelských zkušeností z tohoto rébusu vyčtete, že je to druh celkem otužilý a že to nebude klasická letní rostlina. Dá se pěstovat v temperovaném skleníku s dalšími nenáročnými africkými a mexickými druhy sukulentních rostlin a vodu potřebuje i na podzim a v rozumné míře (co se týče množství a frekvence) vlastně po celou zimu. Aniž bych to tušila a chtěla se chlubit, dávala jsem naší rostlině vodu trochu i přes zimu, což jí očividně svědčilo a jak vidíte, občas i kvetla. Určitě to ale předpokládá zasazení do dobře propustného substrátu, aby dobře a rychle vysychal. Nevěděla jsem však, že je to druh dvoudomý, takže pohlaví naší rostliny vám neprozradím.

Pokud jsem dobře pochopila informace z encyklopedie, je tento druh dvojdomý – samčí a samiččí rostliny rostou tedy zvlášť. Jak vidíte na neostré fotografii, část rostliny se ukrývá pod zemí, nadzemní částí je základní tlustý stonek, který se brzy začíná větvit. Jednotlivé větve mají průměr do 3 cm, spirálovitě je pokrývají oválné hrbolky, nesoucí na koncích čárkovité, modře ojíněné listy. Řapíky po odeschnutí těchto listů na rostlině zůstávají, stejně jako zahnuté suché stopky jednotlivých zelených květů – cyathií. Dospělá rostlina tvoří keříky do 15 cm výšky, což je asi údaj, vztahující se na podmínky v domovině rostliny, kde je maximální intenzita slunečních paprsků a s vodou to nebude asi moc slavné. U nás to asi může být o něco víc. Naše rostlina těchto rozměrů zdaleka nedosahuje, což je dané jejím mladým věkem.

Ve stejné oblasti jako E. multifolia roste i podobná E. eustacei, která se liší tenčími větvemi (do 1,8 cm v průměru), obkopinatými, řídce chlupatými listy a celkově větším vzrůstem (do 30 cm). Vzhledově podobná je i E. cylindrica, lišící se vyšším vzrůstem, tlustějšími větvemi, delšími a na koncích zvlněnými listy, krátkými stopkami květů (do 1 cm) a hlavně výskytem (jihozápad provincie Northern Cape).

Přestože euforbie (kromě těch chróstalovských klacíkovitých), až na hodně ulítlé druhy ulítlých tvarů a z nejrůznějších podivných koutů světa, v naší sbírce moc nepřibývají, druh E. multifolia se mi tak líbil, že jsem mu před 3 lety neodolala a přikoupila jej do naší sbírky. Zatím toho nelituji, jen mě teď mrzí, že se nikdy nerozmnoží a nemohu si jej pojistit do budoucna. Podle Honzy Gratiase jde však rostlina řízkovat a namnožit z větví, což asi učiním, až trochu povyroste. R.

Fotografie 2:

1. + 2. Kvetoucí E. multifolia

3. Cyathia