ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia gymnocalycioides M.G.Gilbert & S.Carter (1984) – když se euforbie tváří jako kaktus

Fotografie 1:

1. Euphorbia gymnocalycioides

2. Vrchol rostliny (Top of plant)

................................................

Tahle krásná, polokulovitá euforbie se uvádí jako příklad konvergence naprosto nepříbuzných rostlin. Pokud jste se s tímto termínem dosud nesetkali, vězte, že se jedná o určitou vzájemnou podobnost některých nepříbuzných druhů, vzniklou díky nutnosti přizpůsobit se podobným podmínkám k životu, i když třeba na opačné straně světa. V tomto případě to byla nutnost omezit plochu těla na nejnutnější rozměr, aby se docílilo co nejmenšího odpařování tak cenné vody. Proto se tedy tahle euforbie dá velice snadno splést s některými kaktusy a druhové jméno napovídá, o jaké kaktusy se jedná – podobně rostlé rostliny z jihoamerického rodu Gymnocalycium. Gymnům, jak se jim mezi kaktusáři zkráceně říká, přebývají jen různě rostlé trny, jinak je podoba skutečně překvapivá.

Ale vraťme se k naší E.gymnocalycioides. Byla popsaná relativně nedávno – v roce 1984 ( publikace Bradleya). Díky své schopnosti dobře splynout s prostředím (roste v akáciovém porostu na vápencových půdách a ze substrátu jí koukají jen vrchní hrbolky – tuberkule) a také těžké dostupnosti krajiny, odkud pochází (jižní Etiopie) asi tak dlouho unikala pozornosti cestovatelů a sběratelů. Samotný povrch těla kromě nevysokých hrbolků se zbytky zakrnělých listů na temeni zdobí ještě zajímavá kresba – jakési bílozelené panašování. To, že se nejedná o shluk kamínků, ale o zajímavou euforbii se pravděpodobně nejsnáz prozradí v době květu rostlin. Ve věnečku kolem temene (podobně jako u rodu Mammillaria – a jsme zase u kaktusů) se na nízkých stopkách (do třičtvrtě centimetru) objeví množství řídkých květenství (2- 6 cyathií). Ty se drží zvláštní strategie. Nejdříve se na květech hromadně objevují blizny a po jejich zániku se z květu vysunou tyčinky. Jakoby o jedno patro výše se vše může ještě jednou postupně zopakovat. Vyplývá z toho, že na pohodlné sprášení potřebujeme 2 rostliny a ještě k tomu se nám na nich musejí vzájemně sejít tyčinky a blizny. Pokud se to podaří, je už dál vše jednoduché. Na rostlině se vytvoří drobné plody s drobnými semeny, ty postačí ohlídat v okamžiku dozrávání – vystřelování (stačí přiložit vatu), a pak správně vysít. Rostliny semen dávají docela slušné množství, semenáčky pak také dobře klíčí, ale je trochu uměním drobné potomstvo udržet do staršího věku. Kritické je hlavně klidové období zimy a předjaří, kdy už váháme, zda by nebylo vhodné na sucho držené rostliny zalít. U větších rostlin určitě počkejte až na teplejší dny, u drobotě je to otázka, ale lepší je asi mírné seschnutí, než nějaká náhlá hniloba z důvodu kombinace přemokření a nižších teplot.

Jinak jsou E.gymnocalycioides celkem nenáročné a pěstují se podobně, jako třeba E.obesa. Vystačí si s nárazovitou zálivkou a normálním, dobře propustným substrátem.  Jen bych to pro jistotu nepřeháněla s dlouhodobými, nízkými zimními teplotami, přeci jen druh pochází z teplé východní Afriky (i když s dost vysokých poloh). U nás je plato s rostlinami z této oblasti v dosahu radiátoru ve skleníku, takže část dne na euforbie a monadenia proudí ventilátorem hnaný teplý vzduch. Určitě se dá říct, že je tento druh více odolnější, než její nevyzpytatelné geofytní příbuzné ze stejné oblasti (E.monadenoides, E.brunellii, E.rubella, E.cryptocaulis, E.charleswilsoniana atd.). U těch se mi zdá, že se na ně stačí špatně podívat a už se s nimi člověk loučí. Je ale možné, že až se tyhle vzácné rostliny dostanou více do sbírek, přibyde zkušeností s jejich pěstováním a nalezne se nějaký vhodný recept na to, aby byly u pěstitelů dlouhodobě spokojené.   R.

Summary:

Description and experiences with growing of east- African Euphorbia gymnocalycioides.

Fotografie 2:

1. Cyathia (Cyathias)

2. Rostlina se samčími květy (Plant with male flowers)

3. Rostlina se samičími květy (Plant with female flowers)