ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia grandicornis Goebel ex N. E. Brown (1897) – pryšec, který dovede vytáhnout drápky

Fotografie 1 - Euphorbia grandicornis

.......................................................................

V těchto pozdně podzimních dnech už mnoho euforbií nekvete. Možná je to i tím, že jich nemáme až zas tolik, jsou to jen takové miniostrůvky madagaskarských, východoafrických a jihoafrických (dokonce i pidiostrůvek brazilských) druhů, které se zvětšují velice opatrně a naštěstí s rozvahou. Podvědomě se vyhýbáme vzrůstným druhům, u kterých lze v budoucnu předpokládat, že nám začnou přidělávat vrásky na čele. Já vím, vždy se dá vytáhnout nůž a přerostlé rostliny rozřezat, ale alespoň pro mě je lepší podobnému procesu předcházet a když už, vybírat si subtilnější druhy.

Vidíte a já dnes přicházím s Euphorbia grandicornis. Ta určitě mezi drobečky nepatří a vlastně vše, o čem jsem psala v úvodu, popírá. Ve Svazijsku, na jihu Mozambiku a ve dvou jihoafrických provinciích (Mpumalanga a KwaZulu-Natal) ji najdete až jako dvoumetrový keř, roste zde na pobřežních pláních. Rostlina se brzy větví, větve mají 3 nebo 4 žebra a po délce vytvářejí segmenty (díky mírnému zaškrcení) po zhruba 12 cm. Největší ozdobou jsou až sedmicentimetrové párové trny na hranách žeber, vypadají dost hrozivě a ztěžují práci s rostlinou. Jsou však úžasným objektem pro fotografování, trčí z rostliny do všech stran, podle toho, jak se žebro vlní. Téměř přisedlá žlutá cyathia se objevují na hranách žeber v blízkosti konců větví.

Na severovýchodě Mozambiku roste tato rostlina s trochu jinou morfologií, dosahuje maximálně 60 cm výšky, větve mají 2 - 3 žebra a trny jsou různě dlouhé. Proto došlo na pojmenování nového poddruhu: Euphorbia grandicornis ssp. sejuncta.

Naše rostlina je vlastně asi 30 cm vysoký vrcholový řízek, takže se ještě nevětví, i když si myslím, že se asi 10 cm pod vrcholem už něco připravuje. Nechci však chválit den před večerem, takže si počkám, až to bude zřetelnější. Na jedné straně je rostlina lehce popálená od sluníčka, což je následkem jednoho nečekaně slunečného jarního dne, kdy skleník zůstal bez odvětrávání. Naštěstí má rostlina další dvě zdravé strany a skvrnami mírně zohyzděná strana je natočená ke zdi.

Velkou výhodou E. grandicornis je neuvěřitelná skromnost rostliny. Nepotřebuje příliš vody, díky tomu, že ji máme umístěnou až na konci skleníku s úzkou uličkou mezi parapety, dojdu k ní dost nepravidelně, takže v sezóně dostává zálivku 1x za 1 - 2 týdny, od podzimu do jara už téměř žádnou, vlastně jen když se mi zdá moc scvrklá. Rostlina se množí semeny (pokud je seženete či dokonce sklidíte), nebo řízkováním. V tom případě si dejte pozor na jedovatý latex, mohla bych vyprávět o mém kolegovi, který po práci s tímto druhem i po umytí rukou skončil s odstupem několika hodin po promnutí očí na oční pohotovosti. Ale to jsou takové neveselé historky, kterým se dnes sice zasmějeme, ale měly by sloužit i jako varování do budoucna. Euphorbia grandicornis (velkorohá) je obrazně řečeno takovou hrozivě krásnou rostlinou, která dovede v případě potřeby vytáhnout drápky a seknout... R.   

Summary:

Description and experiences with growing of Euphorbia grandicornis.

Fotografie 2:

1. Euphorbia grandicornis - trny (spines)

2. Euphorbia grandicornis - cyathia (cyathias)