ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia francoisii Léandri

Fotografie 1:

1. Euphorbia francoisii

2. Ztloustlý kořen (Thick root)

3. Cyathia (Cyathias)

.............................................

Už jsme se společně dlouho nepodívali za nějakou rostlinou na Madagaskar, tak bych to chtěla následujícím článečkem napravit. Tento ostrov je velice bohatý na sukulentní kytky a sukulentních zástupců některých rodů je zde přebohatě. Je to mimo jiné také rod Euphorbia, který zde roste zastoupen rostlinami nejrůznějších tvarů a velikostí, od geofytů, kaudexů, přes pachykauly až k otrněným keřům a stromům. Pro dnešek zůstaneme při zemi a to obrazně i doslova.

Euphorbia francoisii ukrývá svůj ztloustlý kořen v písčitém substrátu, z něhož nad povrch vystupují jen na vrcholech olistěné větve. V přírodě roste na jihu Madagaskaru v pobřežních písčitých dunách do 25m nadmořské výšky. Ztloustý kořen je pokrytý světlou borkou, na stejně barevných půlcentimetrových větvích do 10cm délky zůstávají jakési maximálně čtyřmilimetrové palisty. Mírně ztloustlé listy do 6 centimetrů délky mají nejrůznější tvar, barvu a zvlnění okrajů a to často vše na jedné rostlině. Květy jsou zelenavá, nikterak atraktivní cyathia, ve kterých se nejdříve objevují samiččí orgány a později ve stejném květu i samčí.

V roce 1997 byla popsaná nová varieta E. francoisii v.crassicaulis ze severovýchodu ostrova, která je podstatně vyšší a robustnější – větve mají průměr až 2cm, listy dlouhé až 10cm jsou na okrajích hustě zvlněné a na líci mají barevně zvýrazněné žilkování. Palisty na větvích dosahují až 1cm. K této varietě byla přiřazena i forma rubrifolia, ke které patří rostliny s výrazně červenofialovými listy. Toto atraktivní zbarvení listů nevzniká nadbytkem slunečního záření, rostlina si ho uchovává i ve zhoršených světelných podmínkách a mají ho vlastně i docela malé semenáčky, tudíž je to vlastnost dědičná a nikoliv získaná.

Pěstování vyplývá z původního biotopu E.francoisii, substrát mícháme hodně písčitý, případně pemzovitý, nádobu volíme hlubší s ohledem na hodně ztloustlé kořeny a pochopitelně nezapomeneme na drenáž na dně nádoby. V sezóně zalíváme podle velikosti nádoby i rostliny, kytka by neměla stát dlouho v přemokřeném substrátu. Zimu by madagaskarské rostliny neměly přečkávat spolu s kaktusy, říká se, že teploty by neměly klesat pod 16 stupňů, takže pokud nemáte vytápěný skleník, bude rostlinám nejlíp v bytě na okně. Já tvrdím, že rostliny mohou mít klidně i o dost míň stupňů, ale určitě ne v přemokřelém stavu a na delší dobu. Pokud třeba teploty v noci klesají k deseti stupňům (výjimečně i níž), měly by mít kytky možnost se zase ohřát buď sluníčkem, nebo zapnutím topení. Určitě uděláte dobře, když rostlinám (a to všeobecně všem) poskytnete proudící vzduch, buď větráním – průvanem v teplejší části roku, nebo otočným ventilátorem v uzavřeném prostoru skleníku v chladnějších a mrazivých dnech. Není asi horší prostředí, než kombinace přemokření, chladu a stojícího vzduchu. Vzhledem na pobřežní původ E.francoisii jí prospěje docela dobře rosení postřikovačem, které můžeme i v zimě prostřídávat s opatrnou zálivkou.

Přiznávám, že jsem v počátcích pěstování pár rostlin uhubila, a ještě loni jsem přišla o jednu z mých nejstarších rostlin. Pokud na problém s hnilobou přijdete včas, můžete část rostliny zachránit - větve odlomením zdravé části a následným zakořeněním, kaudex odstraněním uhnilých větví či částí kořenů. Záleží jen na vašem bystrém oku a času, který rostlinám věnujete. Docela vzhledná E.francoisii za včasnou záchranu života určitě stojí. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Madagascan Euphorbia francoisii.

Fotografie 2:

1.+ 2. Kvetoucí rostliny (Flowering plants)