ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia bupleurifolia Jacquin aneb hledá se samice, zn. spěchá

Fotografie 1:

1. Temeno stonku dnes (Top of stem today)

2. Rostlina na začátku sezóny (Plant on the beginning of growing seassion)

3. Hrbolky na stonku (Tubercules on stem)

..................................................................................................................

I když se povětšinou euforbiím vyhýbám a jen je obdivuji v cizích sbírkách, chci dnes představit jeden drobný jihoafrický pryšec, který se mnou putuje životem už několik let. Tím, že jsou euforbie dostatečně populární a proto mě přitahují méně, než jiné, málo známé rody, mám pro každý exemplář těchto latexotvorných sukulentů zatraceně dobrý důvod proč jej pěstuji. Pro dvě moje euforbie se tento důvod jmenuje Jindřich Vaněček. Zkušený pěstitel a svérázný člověk z Českobudějovicka (Hluboká n.Vltavou) je zrovna na euforbie velký „kabrňák“ a bylo mojí touhou něco z jeho výpěstků získat. V roce 2003 se zadařilo a od té doby se s touto hnědou kuličkou se střapcem zelených lístků na jejím temeni zkouším kamarádit.

Euphorbia bupleurifolia je dávno popsaná i pěstovaná sukulentní rostlina, původem z JAR (oblast východního Kapska a KwaZulu Natal), před 20 lety u nás celkem vzácná, ale pomalu se v našich sbírkách šířící. Skoro každý milovník sukulentů se s ní někdy někde potkal a většina z nich se jí i pokusila pěstovat. V podstatě se názory na náročnost jejího pěstování dělí do dvou skupin – někdo s ní má jen ty nejlepší zkušenosti a roste mu zcela bez problémů a pro někoho je to „zakletá“ kytka, která mu vždy nakonec z nějakých příčin odejde do sukulentního nebe. Pro mne naštěstí platí spíš to první, přesto, co jsem na ní už vyzkoušel, včetně letního pekla ve fóliáku a zimního přichlazení ve skleníku. Zřejmě asi semenáčky pana Vaněčka mají dobrý kořínek a nezažily asi ani žádné období rozmazlování, spíše naopak.

Každá kytka má své kouzlo a zrovna tahle „bupleurka“ je kouzelná svou disproporcí mezi zcela sukulentním stonkem „šiškovitého“ vzhledu a zcela nesukulentními svěžími lístky na vrcholu této šišky. Každý autor článku, které jsem prošel, E.bupleurifolia popisuje jako trochu něco jiného – kromě již zmíněné neotevřené borovicové šišky také třeba drobný cykas či malou palmu. Pravdou je, že trochu všechny tyto tvary připomíná. Jde o drobný, zpočátku kulovitý, později trochu sloupkovitě protáhlý stonek s jakoby bradavičnatým povrchem (jsou to vlastně kuželovité hrbolky po odpadlých listech), na jehož špičce se v době vegetace rozprostírá stříška rozevřené rozety svěžích kopinatých lístků. Kaudex bývá při průměru 4-7cm vysoký až 20cm, v přírodě většinou nevětvený, v kultuře občas od báze odnožující. Lanceolátní listy jsou 2x7cm velké a v podstatě ničím zvláštní. Vyrůstají přes naše léto za podmínky teplo + zálivka. Při vysokých teplotách nebo i při kratším přísušku dochází ke krátkodobému shazování listů i v létě.

O této rostlině lze v české sukulentní literatuře najít poměrně hodně článků a hodně informací v nich. Ty jsou však někdy v částech o doporučení k pěstování lehce rozdílné. Proto bude lepší, když spíš shrnu pouze své zkušenosti a každý si z toho všeho vybere dle svého uvážení. Lze ji pěstovat určitě různě intenzivně (myslím tím teď hlavně přihnojování), ale přirozenější je podle mne spíš pomalejší růst. To znamená chudší a propustnější substrát a s hnojivem šetřit. S vodou hospodařit podle toho, jak si kytka řekne – na jaře nechat na ní, až se sama probudí a pak začít zalévat, přes léto to regulovat podle teplot a napětí v listech a na podzim to nijak neprodlužovat a nechat ji klidně celou zimu zcela na sucho. Jeden rok jsem si myslel, že jsem to se zimním spánkem přehnal, původně kulovitý stonek se úplně zplácnul a seschnul a měl jsem obavy, zda se probudí, ale s jarním sluníčkem proběhlo zcela normální narašení nových lístků a po první zálivce i napití stonku do původního tvaru. Viděl jsem ve sbírkách hodně E.bupleurifolia, z nich většina byla protáhle stonková (někdy až trochu nepěkně), ale ta moje, byť nejméně 8-10letá, je stále spíše kulovitá. Sluníčka jí v rozporu s občas doporučovaným polostínem dopřávám maximum, avšak za stejně maximálního proudění vzduchu, a vodu nikdy nenalévám do středu listové růžice, instinktivně bych očekával problémy s hnilobou. Teplotně má letní maximum do 30°C ( i když tenkrát ve fóliáku přežila i 45°C) a v zimě to zatím bez potíží zvládá nasucho s minimem 5°C.

Už těch zkušeností raději nechám, abych se nakonec do těch rad nezamotal a raději na závěr napíšu, že E.bupleurifolia je rostlina dvoudomá, tedy některé rostliny jsou „samci“ a jiné „samice“ (moje je samec), ale zrovna u tohoto druhu je v kultuře často pozorovaný jev změny pohlaví (někdy po čase i zase zpětný), literatura se zmiňuje i o případech květů samčích i samičích na jedné rostlině. Prostě si příroda umí poradit a my jen zíráme…Jak jsem se tak s touhle kytkou pár hodin zaobíral, dospěl jsem k závěru pořídit si časem i samičku a pokusit se o semena, abych po sobě taky třeba nechal ve sbírkách svých přátel nějakého potomka a poslal štafetový kolík pohledné E.bupleurifolia dál (ale musí to být dříve, než si to pohlaví můj samec rozmyslí…). J.

Summary:

Description and experiences with growing of Euphorbia bupleurifolia from RSA.

Fotografie 2:

1. Euphorbia bupleurifolia

2. Květy - cytahia (Flowers - cyathias)

3. Detail květu (Detail of the flower)