ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia brevitorta P.R.O.Bally (1959)

Fotografie 1:

1. Euphorbia brevitorta

2. Tlustý kořen (Thick root)

3. Konec větve (Top of branch)

.................................................

Abychom to takhle najednou s těmi kaktusy nepřeháněli, proložíme je o tomto pichlavém víkendu něčím z podobného, i když pryšcového soudku. Pravda, Euphorbia brevitorta nepochází z nějaké kaktusové země, protože v jižní a centrální Keni byste si kaktusově zaharašili maximálně tak s nějakou zavlečenou opuncií. Zato ten vzhled...Myslím si, že svými nepříjemně otrněnými větvemi může leckoho odradit od nějakého bližšího kontaktu, stejně jako je tomu u většiny pravých kaktusů. Když ještě přidám, že v přírodě roste ve skalních štěrbinách na exponovaných svazích v pořádných nadmořských výškách 1500 - 2000 m.n.m., vyjde nám z toho kytka zvyklá na hodně drsné poměry a tím si opět může notovat s řadou tvrdých kaktusů.

Aby E.brevitorta všechno to, co jsme líčila, ve zdraví přežila, potřebuje pochopitelně nějakou "vychytávku" (odpusťte mi ten módní, ale v tomto případě docela příhodný termín). Je to opravdu velký a také hodně tlustý kořen, díky kterému podle mého musí kousek od afrického rovníku přežít téměř všechno. Z kořene vyrůstá řada větví, přičemž ty nejstarší trčí do stran a ty nejmladší zase téměř kolmo nahoru. Tím vytvářejí trsy až 15cm vysoké, o průměru několika desítek centimetrů.Na něco podobného bych si rozhodně omylem sednout nechtěla. Jednotlivé větve jsou třížeberné, široké do 2,5cm, po délce spirálovitě zakroucené (brevitorta znamená přibližně krátce zkroucená). Na okrajích mají výrazné výstupky, zakončené dvojicí hrozivých trnů skoro 1cm dlouhých (ty starší už tak hrozivě nevypadají). Mezi trny na koncích větví si při pohledu zblízka můžete všimnout zakrnělých listů, které časem zasychají a opadávají.

Rostlina kvetla už v létě, květy - žlutá cyathia nepřekvapí nějakou oslnivou krásou, vlastně se podobají těm, které známe u známějších jihoafrických E.stellata a E.squarrosa. Přiznávám, že si nejsem jistá, zda E.brevitorta není na rozdíl od nich dvoudomá a nepotřebuje druhou rostlinu k opylení. Po sprášení vznikají trojžeberné tobolky na krátkých stopkách, které, jak už to u euforbií bývá, v době teplých dnů vystřelují po rozpadnutí tobolky sevřením oplodí kulatá semena daleko od mateřské rostliny. Můžete si to sami vyzkoušet, když odlomíte zralou tobolku a rozlomíte tři její části se semeny od sebe. Když se pokusíte semeno vydolovat ze sevření oplodí, buď ho poškodíte, nebo vám může při neopatrné manipulaci odskočit pěkně daleko. Je tedy lepší nechat semena vystřelit přirozeně s tím, že na ně políčíte zábranu v podobě vaty či nějaké jiné pasti.

Pěstování není obtížné, když dodržíte pravidlo velmi střídmé zálivky se suchou zimní pauzou. Podle jejího původního biotopu odhadnete, že tato rostlina potřebuje maximum světla, jinak nebude vypadat přirozeně a začne protahovat svoje větve do délky. Nádobu přizpůsobte velkému kořenu, o propustném substrátu asi mluvit nemusím.

Snad mohu touto kvůli trnům záměrně vybranou euforbií se ctí sekundovat pichlákům našeho nového kaktusového hackera, který tento mrazivý víkend nečekaně naboural naše ZL. Nevím, zda je to pro vás dobrá nebo špatná zpráva, ale asi se v budoucnu s nějakými dalšími kaktusovými sukulenty na našich stránkách setkáte. Nakonec jsou to stránky o xerofytních rostlinách a jak asi sami tušíte, rodina takových rostlin je hodně široká a bohatá. Myslím, že je spravedlivé představovat ji v celé její pestrosti a rozmanitosti, co myslíte? R.

Summary:

Description and experiences with growing of Euphorbia brevitorta from Kenya.

Fotografie 2:

1. Cyathia (Cyathias)

2. Mladé větve (Young branches)

3. Euphorbia brevitorta