Euphorbia balsamifera v černém
Euphorbia balsamifera Aiton
Můj vztah k euforbiím je tak trochu rozporuplný. Na jedné
straně jsou velmi populární až módní (kdo sbírá a pěstuje euforbie je ten správný sukulentář) a to mě nikdy moc nepřitahovalo, na straně druhé musím uznat, že jsou atraktivní a různotvaré, až oči přechází a pokud mám být sám k sobě upřímný, některé by se mi docela dost líbily, nebýt té euforie z euforbií….Navíc, zrovna ty nejpěknější jsou často i nejchoulostivější (naštěstí i nejvíc nesehnatelné nebo nezaplatitelné), a k tomu ty lapálie s jejich jedovatým latexem. Takže svůj rozpor řeším v zásadě tak, že je nevyhledávám.
Přesto jich několik velmi málo pěstuji, jsou totiž okamžiky v životě lidském, kdy se smí porušit zásady i samo-stanovené. To je případ euforbie z tohoto článku – Euphorbia balsamifera. Pro získání specielně tohoto kousku jsem měl hned tři dobré důvody: byla to příležitost získat rostlinu od jednoho z mých (nedostižných) vzorů, byla to tuze hezká rostlina a navíc prapůvodně pocházela přímo ze své domoviny a do třetice, když už to byla „náhodou“ euforbie a k tomu „balsamifera“ (ty prý mají dokonce i nejedovatý latex!), byla aspoň 
v něčem zvláštní. Byla totiž ČERNÁ! Jak se mi na jedné straně líbí bílé květy, tak se mi na druhé straně líbí co nejtmavší pokožka rostlin, nejlépe tedy černá.
Od toho osudového okamžiku nákupu si jí patřičně hýčkám, dočkala se většího květináče s novým substrátem. Byla totiž pěstována dlouhá léta velmi tvrdě a bez přesazování, což jí ale na kráse spíše přidalo. Když se před pár týdny ukázaly na vrcholových koncích květní pupeny, začal jsem se o všechny balsamifery a tuto černošku zvláště zajímat více, s úmyslem dotáhnout to do vítězného konce - 
kvetení i článek.
Euphorbia balsamifera je krásná stromovo-keřová euforbie, vyskytující se ve dvou podruzích a mnoha formách ve velkém areálu od Senegalu na západě přes Kanárské ostrovy po Arábii a Somálsko na východě. Popisovaná rostlina pochází z ostrova Gran Canaria, z oblasti kolem Puberto Rico. Přesto že všechny v knihách i na internetu zobrazované E.balsamifera jsou se světlou pokožkou, tato je ji má šedo-černou. Chvíli jsem měl i pochybnost, nejde-li o nějakou jinou „kanárskou“ euforbii, avšak současný stav jednoho jediného cyathia na konci větviček 
dosvědčuje, že skutečně o balsamiferu jde (ostatní podobné druhy mají cyathií víc na rozvětvených stopkách). Jestli jde nějakou lokální formu, ovlivněnou například chemismem podloží, ukáže zřejmě budoucnost.
Zkušenosti s pěstováním E.balsamifera v kultuře hovoří o tom, že hýčkané rostliny ve skleníkově „měkkých“ podmínkách mají snahu k vytahování slabých větví a netloustnou tak půvabně, jako exempláře na exponovaných stanovištích ve své domovině. Nezbývá tedy nic jiného, než naše vzácné miláčky trápit sluncem, větrem, 
nárazovou zálivkou a možná i občasným tvarovacím řezem. Já se budu specielně k tomu řezu odhodlávat jen velmi těžko, ale on už se někdo s ostrými a nenechavými nůžkami najde …(to si piš J ...)
Informací o E.balsamifera lze v české literatuře i na netu objevit poměrně dostatek, nechci čtenáře obtěžovat jejich opakováním, když sám jsem takový pryšcový „zelenáč“. Až budu mít za pár desítek let svých zkušeností s pěstováním této mně nyní blízké euforbie na další článek, určitě se o ně rád podělím. J.
Fotografie:
1. Euphorbia balsamifera
2. Tmavá borka
3. Větve a listy
4. Rodící se cyathium
5. Mladé cyathium
6. Vnitřek cyathia
7. Vyčnívající tyčinky
8. E.balsamifera dnes
