Echeveria peacockii
Echeveria peacockii Croucher (1874)
Fotografie 1:
1. Střed listové růžice (Centre of leaf rosette)
2. Echeveria peacockii
....................................................................
Asi se nedozvíte nic nového, když vám budu tvrdit, že některé rostliny rodu Echeveria jsou pokryté bělavým voskovým povlakem. Nádech barvy jejich listů je buď do světlezelena, do světlemodra, do růžova či s přechody vyjmenovaných barev. Jsou však echeverie, které mají tak nádherný odstín listů, až přechází zrak. Kromě známějších E.laui a E.cante mezi takové druhy mimo jiných patří i E.peacockii. K téhle rostlině jsme přišli jako slepý k houslím, přivezl nám ji koncem jara jako velice milý dáreček sukulentářský kolega z Klatov (Pepo díky!) a také jsme ji v červnu zahlédli v prodeji na pražské výstavě kaktusů a sukulentů.
E.peacockii určitě nepatří mezi žhavé novinky, autor popisu z titulku článku nebyl první, kdo ji našel, předběhl ho známý Benedikt Roezl, který však ke své smůle nezaznamenal místo nálezu a to k platnému popisu musí být uvedeno. E.peacockii pochází z mexického státu Puebla, kde sice roste ve velmi horkých a suchých oblastech, ale většinou vždy nějak přistíněná. Málokdy odnožující rostlina vytváří maximálně deset centimetrů velké růžice s větším počtem užších,zašpičatělých listů zářivě modrobílé barvy, u špičky s nádechem do červena. V našich středoevropských podmínkách to s tím přistíněním nemusí být tak horké, zvlášť, když máte rostlinu pod polykarbonátem. Se zálivkou také nejsou starosti, v létě přiměřeně (zhruba jednou týdně) a přes zimu sušit, jen kdyby vám chudinky seschlé bylo moc líto, tak jí občas kápnout nějakou zachraňovací dávku (zvlášť, když byste měli rostlinu i v zimě v teplém bytu nad radiátorem). Nemusíte mít zbytečný strach ze zaschnutí, nejdříve se sesychají nejstarší, tudíž i nejošoupanější listy a rostlina přežije s růžicí nejmladších listů uprostřed růžice.
Květenství je nevysoké (do 15cm výšky a v kultuře o něco více) s větším množstvím růžových až růžovooranžových květů na krátkých stopečkách. I na květech s pěti korunními lístky vyniknou pěkně ztloustlé kališní lístky stejného svítivého odstínu, jako listy v růžici. Květy jsou seřazené jeden za druhým od nejspodnějšího směrem k nejvyššímu. I když k nejvyššímu je slovo relativní, protože květenství se v určité výšce ohýbá směrem dolů, a tak květy v horní části vlastně kvetou „hlavou dolů“.
Stala se mi zajímavá věc. S Jirkou jsme se po přesazování
většiny madagaskarských rostlin rozhodli přeskládat část stolů ve skleníku,
mimo jiné i úsek s rostlinami rodu Echeveria. Vše se nosilo
k večeru docela „v kalupu“, aby pak šikovný Jirka stihl za světla upravit
desku krajního stolu na míru (staro)novým podmiskám (přední dvířka
z vyřazovaných smaltovaných kuchyňských linek – vřele doporučujeme – ale o
tom zase někdy jindy). Při obhlídce vynesených kytek jsem si všimla, že chudák Echeveria
peacockii je kratší ne o hlavu, ale o své z poloviny nakvetlé
květenství. Nebylo moc času nad tím nějak plakat, květenství jsem jen zapíchla
vedle kytky, aby nezapadlo mezi květináče. Ve stejné pozici bylo i po přenesení
rostliny na nové místo o několik dnů později. Když jsem „skalpovanou“ ozdobu
ukazovala Jirkovi, všimla jsem si, že květy vesele dál rozkvétají jeden po
druhém. Těžko říct, zda nakonec rozkvete i ten nejmladší květ úplně na konci,
ale takovou setrvačnost a sílu jsem tedy nečekala. Aspoň vidíte, že není třeba
vždy házet flintu do žita, v tomto případě tedy květenství do koše. R.
Summary:
Description and experiences with growing of Mexican Echeveria peacockii from family Crassulaceae.
Fotografie 2:
1.+ 3. Květenství (Inflorescence)
2. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)
