Echeveria aff. quitensis
Echeveria aff. quitensis (1852) (Kunth) Lindley
Fotografie 1:
1. Květenství E. aff. quitensis
2. Echeveria aff. quitensis
3. Nové růžice z listů původní rostliny
..................................................................
Nejsme žádní odbornící na rod Echeveria, přesto se již u nás sešla řada druhů ze severní části amerického kontinentu. Tu a tam se mezi ně vloudí zástupci jihoamerického kontinentu, ale na stránky ZL se jich dostalo zatím jen minimum. Dnes jejich řady rozšířím o druh Echeveria aff. quitensis, který už sice kvetl mnohokrát, ale s podrobnějším pohledem jsem dosud vyčkávala. Musela jsem si potvrdit, že se skutečně možná jedná o E. quitensis, protože se nám sešly dva typy rostliny z podobné oblasti. Jeden z nich pochází z rovníkového Ekvádoru (druh roste také v Kolumbii), vytváří volné růžice světle zelených listů lopatkovitého tvaru, s růžovými okraji a hladkým povrchem, na plném slunci jemně ojíněného vzhledu. Na obou stranách listu je náznak podélného kýlu. Květní lodyha s užšími listy nese několik (encyklopedie uvádí do 20) květů zvenku sytě růžové a uvnitř žluté barvy. Uvádí se velká variabilita ve vzhledu a tvaru listů.
Druhý typ je opět z Ekvádoru, má listy kratší, tenčí, více ojíněné, na horní straně s výraznou podélnou rýhou a na spodní straně z viditelným kýlem. Přijdou mi, jako by je vymodeloval nějaký kubistický výtvarník. Květy jsou světlejší než u předchozího druhu.
Musela jsem tedy zapátrat v monografii, věnované tomuto rodu a zjistit, které echeverie rostou v Ekvádoru. Jsou jen tři: E. johnsonii, E. cuencpensis a E. quitensis se dvěma poddruhy. Díky fotografiím jsem našim rostlinám mohla přiřadit jméno E. quitensis, dokonce odpovídal vzhled obou poddruhů, ale pro jistotu přidávám pojistku v podobě zkratky slova affinis, což znamená pravděpodobná.
Je zajímavé, že základní E. quitensis je více náchylná na pěstitelské přehmaty, musí se občas přeřízkovat, protože stonek u báze tu a tam zahnije. Naštěstí se občas rozvětví, což pak napomáhá při záchraně zdravých částí. U poddruhu sprucei jsem tendenci k zahnívání nikdy nepozorovala, přestože jej máme ze dvou zdrojů a zhruba na podobném místě, jako základní E. quitensis.
Pěstování je trošku intuitivní, vodu dávám během celého roku, jen v rozdílném množství, v zimě pochopitelně méně, protože původ rostliny z rovníku napovídá potřebu většího tepla, než jsme v našem africkém skleníku schopni dodat. Letos se nám povedl výsev základní E. quitensis, a protože nyní kvete i ssp. sprucei, pokusím se o vytvoření semen a „pojištění“ dvou rostlin, které máme.
Na popis u nás čekají další 2-3 jihoamerické echeverie, ale to zase až někdy příště, až na to někdo z nás dvou zelenáčů dostane chuť. R.
Fotografie 2:
1. Echeveria aff. quitensis ssp. sprucei, Ecuador
2. Květenství
