ZEL(e)NÉ LISTY

Ecballium elaterium aneb hezky česky tykvice stříkavá

Fotografie 1:

1. Ecballium elaterium

2. Listy (Leaves)

3. Květ (Flower)

...................................

S rostlinou, se kterou vás dnes seznámím, jsem se poprvé setkal koncem loňského léta na dovolené na Korfu. Rostla a kvetla u silnice v suché trávě a na to, že okolní nízký porost byl téměř úplně suchý, byla podezřele zelená a svěží. Navíc se mně zdála nějaká povědomá. Přemýšlel jsem, odkud bych ji mohl znát. Nakonec jsem si vzpomněl, z Encyklopedie sukulentů pánů Ježka a Kunteho.

Protože mě v knize příliš nezaujala- pamatoval jsem si jen její obrázek, na to, jak se jmenuje a co o ní bylo napsáno, jsem si nevzpomněl. A to byla chyba. Protože jsem si ze země u ní sebral dva spadlé, zralé, malé okurky připomínající plody. Když jsem je později rozkrojil, nebylo v nich jediné semínko.

Tahle divná kytka se totiž česky jmenuje tykvice stříkavá, jinak Ecballium elaterium. Má podobnou vlastnost jako naše netýkavka. Když se dotknete zralých plodů netýkavky, celé se „rozprsknou“. Když se dotknete zralého plodu tykvice stříkavé, stačí i silnější vítr, plod se vymrští, odskočí od řapíku a vyprskne na vás a do svého okolí lesklá, hnědá a celkem velká semínka.

A tak když jsem před pár dny odjížděl na dovolenou, opět na to samé místo co v loňském roce, předsevzal jsem si, že se o této vlastnosti rostliny přesvědčím. To se dalo snadno, rostlina je na Korfu a ve Středomoří též zřejmě rostlinou hojně se vyskytující. Setkával jsem se s ní hlavně v nižších a obydlených místech. Nemusí se pracně hledat, vyskytuje se často v nízkých porostech, podél chodníků, silnic a cest kde je často mezi ostatní zaschlou vegetací jedinou zelenou rostlinou. Je k zastižení v různě velkých trsech, často až několikametrových. Jako menší rostlina, která by se vešla do většího květníku, je asi nejlépe vypadající. Její poměrně silné, chlupaté výhony mají docela pěkné, rovněž chlupaté a zvlněné listy trojúhelníkového tvaru. Květy jsou žluté, mají být jako u velké části tykvovitých rostlin samčí a samičí. Plody připomínají malé okurky. Jsou zelené, zralé trochu nažloutlé.

V Encyklopedii jsem se dočetl i proč jsou ve velkém suchu tak odolné a zelené. Mají tlustý, řepovitý kořen, ve kterém je jistě dostatečná zásoba vody pro horší časy.

Ano, tahle tykvice se jmenuje stříkavá právem. Když jsem se dotkl jejího zralého plodu (nezralých se můžete dotýkat jak chcete, nic to s nimi dělat nebude), vymrštil se, vyprskl do svého okolí svá semena, tak rychle, že jsem to ani nestačil pořádně postřehnout. Nejvíc byla vidět na listech rostliny. Nějaké jsem posbíral, možná na jaře jedno pokusně zasadím i když pro velikost rostliny si tím nejsem moc jistý. Samotné pěstování rostliny by pro toho, kdo na ni má místo neměl být problém. Pokud ji zajistí co nejvíc slunce, tepla a na zimu teploty nad deset stupňů. Zálivka bude zřejmě podobná, jako u ostatních sukulentů. Na zem, aspoň podle toho, v čem jsem ji viděl růst také příliš velké nároky mít nebude.

Tykvice stříkavá pochopitelně není jedinou zajímavou rostlinou na tomto krásném, zeleném ostrově. Každý, kdo má zeleň rád tu jistě přijde na své. Pro mě bylo jedním z dalších zelených zážitků sledovat, jak na vyšších místech ostrova, ve spárách a skulinách vápencových skal přežívají mnohdy letité xerofytní rostliny, svědčící o tom, jak je život rostlin a vlastně život vůbec přizpůsobivý, nezdolný a vytrvalý. J.K.

Foto © Martin Hetto, http://blog.hetto.eu/

Summary:

Description of Mediterrian Ecballium elaterium from family Cucurbitaceae.

Fotografie 2:

1.+ 2. Plod (Fruit)

3. Semena na listech (Seeds on leaves)